Christologie

heslo: christologie

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: christologické tituly        
následující heslo: chronistické dílo

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků (z řec. christos – Kristus): křesťanské učení o jedinečném významu Ježíše, rozvíjené již v NZ.

1. Předpoklady vytvořené za Ježíšova života: Již za svého pozemského života se Ježíš stal pro určité skupiny židů učitelem s mimořádnou autoritou, svým významem již před Velikonocemi srovnatelnou s Janem Křtitelem. Spolu s ním byl pokládán za proroka (Mk 8,28par.), který plnil i funkci učitele (Mk 10,17par.) zákona (srv. oslovení rabbi), a některými svými stoupenci i za mesiáše (Mk 8,29 par.; 15,26 par.), i když Ježíš sám za svého života měl k tomuto titulu odstup (Mk 8,30 par.). Svým vztahem k Bohu jako Otci (Mk 14,36 par.) však vytvořil předpoklady k tomu, aby byl po Velikonocích nazván Synem Božím.

2. Společné rysy povelikonoční christologie: a/ Ve všech dochovaných raně křesťanských textech je Ježíš přímo nebo nepřímo ústřední postavou; b/ většina z nich mu přikládá rozhodující, konečný význam pro lidskou naději (soteriologie), cíl dějin (eschatologie) i pro mravní orientaci (etika). Kratší texty, z nichž to nelze vyčíst, takové hodnocení Ježíše předpokládají (např. 3J) nebo je nevylučují (Jk). c/ Většina christologických přívlastků Ježíšových a motivů užitých k vyjádření jeho významu navazuje na SZ (Syn Boží), jiné jsou odvozeny z představ tehdejšího židovství (Syn člověka). I tituly užité především pro jejich funkci v okolním pohanském politickém a náboženském prostředí (Spasitel, Fp 3,20 aj.) mají jistou (vědomě zdůrazněnou) oporu v sz obrazech naděje (Mt 1,21). d/ Christologie vzniká jako důsledek oddálené parúsie (eschatologie), za situace, v níž je církev dodnes: mesiáš je znám, ale mesiášský věk, který měl nastat podle židovských očekávání (apokalyptika), dosud nenastal.

3. Nepřímé výrazy christologie: Jednotlivé části tradice z doby Ježíšova života byly na mnoha místech rodící se křesťanské církve po Velikonocích předávány v nové funkci: a/ Některá slova Ježíšova byla uchována ve větších skupinách a křesťanskými proroky předávána, dotvářena a aplikována na novou situaci jako slova vyvýšeného (vzkříšení; vyvýšit) Pána (Pavlovy citáty slov Ježíšových (např. 1K 7,10), Sbírka Ježíšových výroků, Tomášovo evangelium, citáty Ježíšových slov u círk. otců, zejména Papia). b/ Vyprávění o Ježíšových činech, zejména uzdravováních (uzdravit), byla předávána jako znamení vyšší, konečné, eschatologické pomoci – jako závdavek spásy a záchrany k věčnému životu (Mt 9,25 srv. J 11,24.42-44). c/ Za nepřímý výraz christologie je možno pokládat i druhotnou stylizaci Ježíšovy postavy do obrazu muže s nadpřirozenými schopnostmi (héroa, charismatika, např. Mk 6,53-56).

4. Výsostné tituly: Nápadnými výrazy Ježíšova významu (především pokud jde o jeho dosah), jsou přívlastky, tituly či funkční označení, jichž se mu dostalo v rané církvi (mesiáš, Pán /sr. maranatha/, Syn člověka, Syn Boží, Spasitel, Slovo). Některé z nich sahají až do doby aramejsky mluvící prvotní církve.

5. Vyznání – zahrnují narativní prvek (literární kritika), který naznačuje důvod Ježíšova jedinečného významu. a/ Mluví o tom, že Ježíše Bůh vzkřísil z mrtvých (např. 1K 15,12; Ř 15,6) nebo že jej b/ vyvýšil (Fp 2,6-11). c/ Věcně zcela nezávislým výrazem christologie jsou výroky o tom, že Ježíšova smrt patří k jeho dílu, že přichází k dobru ostatním lidem, ev. že má zástupný (substituční) význam (zástupnost)(Večeře Páně; Mk 10,45par.). d/ Jiným výrazem jsou výroky o poslání, příchodu nebo dání Ježíše ve prospěch lidí ze strany boží, z nebe, jež se vztahují nejen na jeho smrt, ale na celý jeho život (Ga 4,4n; J 3,16). e/ Opět jinými výrazy ch. jsou výroky o jeho preexistenci (inkarnace) či o jeho prostřednické účasti na stvoření (1K 8,6; Ko 1,15n).

6. Christologie založená na argumentaci SZ (Tenach) (např. Mt 2,6), viz důkaz z Písma.

7. Již v nejstarších rekonstruovatelných obdobích dochází ke kombinacím jednotlivých výrazů a jejich prvků (např.: Kristus zemřel za nás podle Písem a byl vzkříšen podle Písem – 1K 15,3b-5 /tzv. formule víry/).

8. Významným prostředkem christologie je kompozice evangelií a širších literárních celků (Lk – Sk) s Ježíšem jako hlavní postavou.

9. Přímé výklady a argumenty týkající se christologie jsou obsaženy ve většině raněkřesťanských textů, v NZ zejména u ap. Pavla (např. Ř 5).

10. Konečným výrazem christologie je v rámci Bible ustavení dvoudílného kánonu Písma, jehož druhá část (NZ) je chápána jako dovršení a tím i norma části první (Tenach, SZ).

11. Na nz christologii navazuje přímo i nepřímo pozdější církevní dogmatická tvorba, z níž se zejména Apoštolské a Nicejsko-cařihradské vyznání pokládají za přímý výklad christologických výroků NZ.