Spása, spasit

heslo: spása, spasit

autor: Ryšková Mireia
autor: Čapek Filip  
       
předcházející heslo: spánek        
následující heslo: spasitel

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků řecky nejčastěji: sótéria, sózó, diasózó, anasózó; event. ryomai; hebrejsky především: j-š-` pomoci, zachránit, spasit; n-c-l, p-l-t, m-l-t – zachránit, spasit; r-p-' – uzdravit.

1. České výrazy spasit a spása (ve slovanštině původně znamenaly chránit stádo) jsou překladem různých hebrejských a řeckých pojmů, jejichž rozsah je od pomoci, uzdravení, záchrany apod. až po vyjádření definitivního zásahu Božího ve prospěch člověka především v osobě Ježíše Krista. Uvedená slovesa se vztahují jak v židovském, tak křesťanském kontextu téměř výlučně na lidi (jako předmět i subjekt) nebo Boha (jednající subjekt), výjimečně na jiné skutečnosti. Velmi často jde o záchranu spravedlivých skrze Hospodina.

2. Slovesa a odvozená slova s tímto významem mohou vyjadřovat skutečnost záchrany, uzdravení, pomoci, které se týkají lidského života v jeho přirozeném rozměru. Jde o vysvobození člověka z obtížné situace ohrožení života. Vedle toho může jít o spásu v politickém nebo politicko-náboženském významu, což znamená především osvobodit z nadvlády porobitele (např. vyvedení Izraele z egyptského otroctví). Nositelem spásy, záchrany, může být jak člověk, tak, a to především, Bůh sám (srv. např. Ž 106,4; 118,14; 119,41), v Novém zákoně pak Ježíš. Spása přichází především od Hospodina, neboť on je mocný a vše drží ve své ruce (srv. např. Ž 78,22).

V Žalmech a Zadních prorocích, především v Iz a Jer (srv. také 2S 23,5; Jb 13,16) odkazuje k pomoci v budoucnosti. Zde výrazem nadějného očekávání, že se Hospodin zastane svého lidu. Taková spása se stává v posledku eschatologickým blahem člověka, neboť Bůh zůstává člověku (svému vyvolenému lidu) věrný přes všechny jeho nevěrnosti (srv. např. Iz 12,1-6). Nejde tedy jen o aktuální záchranu z nebezpečí, vysvobození z útlaku apod., nýbrž o ustavičnou přítomnost a náklonnost Boha vyvolenému lidu a lidem vůbec. Skutečnost spásy je v bibli opisována i dalšími výrazy, jako pomoc, záchrana, blaho, přízeň, milosrdenství apod. Očekávání budoucí s. se zintenzivňuje v pozdním judaismu, zvl. pak v kumránské komunitě a jejím očekávání konečné rozhodující bitvy mezi silami světla a silami tmy (srv. 1QM X,4; XIII,3; CD XX,20).

ČEP překládá daný pojem např. také jako záchrana (srv. Ž 28,9 kde je užit imp. zachraň a Ž 86,2, kde je tentýž tvar přeložen spas). Důležitý je dějový kontext a užitý lit. žánr.

3. Pavel to vyjadřuje také pojmem ospravedlnění, spravedlnost, vykoupení. Souvislost spásy jakožto definitivního určení pro člověka a ospravedlnění, spravedlnosti Boží vyjadřuje Pavel velmi výrazně např. v Ř 10,1-11.

U synoptiků označuje pojem spása na jedné straně eschatologickou skutečnost Božího království (např. Mk 10,26 par; Mk 13,13 par), ale zároveň i jde i o její přítomnou účinnost, např. ve výrocích o ztraceném a nalezeném. Tato přítomná spása, která se děje skrze Ježíše, není pouhou záchranou člověka, nýbrž má i eschatologický (budoucnostní) rozměr (např. L 19,9). V Pavlových listech má spása především charakter eschatologický, charakter definitivního společenství člověka s Bohem zprostředkovaného Božím jednáním v Ježíši Kristu. V popavlovských listech má spása jak přítomnostní, tak eschatologický charakter. Ve Zjevení nabývá charakteru definitivního vítězství Božího nad všemi negativními silami. Spása a spasit jsou všeobjímajícími termíny, jimiž je vyjadřováno záchranné Boží působení a ochranné společenství Boha s člověkem, plnost života v Boží přítomnosti.