Vyvýšit

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: vyvýšit

autor: Roskovec Jan    
       
předcházející heslo: vyvolit        
následující heslo: vyznání (formule)

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
uvést do postavení moci, vlády, důležitosti a uznání. Vysokost (v kontrastu k nízkosti) patří k základním a obecně srozumitelným metaforám, změna stavu, kterou sloveso v. signalizuje, může znamenat poukázání na to, co již příslušné postavení zaujímá (např. výpovědi o tom, že Hospodin se vyvýšil: Ex 15,1.21; Nu 14,17; Ž 8,2; 118,16), nebo skutečnou změnu (např. kontrastní výpovědi o vyvýšení poníženého: Iz 52,13; Lk 1,52; Mt 23,12 par. Lk 14,11; 2K 11,7; Jk 4,10; 1Pt 5,6). Ve SZ se jako v. překládá několik různých hebr. termínů, nejčastěji r-w-m, dále g-b-h, g-d-l (BKr obvykle zvelebit, LXX megalynó), g-'-h, n-t-n `eljón, obvyklý řec. termín je hypsoó. Tam, kde je vyvýšení míněno pozitivně, bývá v Bibli subjektem dění Bůh (např. Dt 26,19; 28,1; Joz 4,14; 1Kr 14,7; 1Pa 29,25; Ž 148,14), příp. Moudrost (Př 4,8), zatímco tam, kde se lidé vyvyšují sami, bývá to považováno za projev nemístné pýchy (Dt 32,27; Iz 14,13; Jr 48,26.42; Ez 35,13; Neh 9,10.16.29). Ustáleným spojením je v. Hospodina – projevovat úctu a vzdávat chválu tomu, jemuž patří (např. Ex 15,2; Ž 30,2; 34,4; 46,11; 66,17; 99,5.9; 118,28; 145,1; Iz 25,1).

V raném křesťanství byla metafora v. užita jako jeden ze způsobů, jak vyjádřit význam skutečnosti, kterou Ježíšovi učedníci prožili nedlouho po jeho ukřižování o velikonocích. Tato metafora byla původně patrně alternativou k metafoře vzkříšení, s níž posléze splynula. Vyjadřovala, že ona velikonoční událost je dílem Božím, v jehož moci je radikálně zvrátit úděl (vyvýšit poníženého, tak je tu interpretováno překonání smrti), že Bůh tímto způsobem potvrdil celou Ježíšovu cestu a přiznal mu rozhodující význam. V některých případech (Sk 2,33; 5,31) je motiv vyvýšení kombinován s metaforou Boží pravice (podle Ž 110,1; tento žalm byl jedním z dalších prostředků výkladu velikonoční události). Nejvýznamnějším textem, který motivem vyvýšení vyjadřuje Ježíšův význam, je raněkřesťanský hymnus, který cituje Pavel ve Fp 2,6-11. Tam je vyvýšení líčeno jako Boží reakce (v. 9: proto...) na cestu nejzazšího ponížení toho, který však už od počátku v jakémsi tajemném, avšak velmi těsném vztahu k Bohu byl (v. 6: nacházel se ve způsobu Božím...). Zvláštní podoby nabyl motiv vyvýšení v evangeliu podle Jana, kde označuje Ježíšovo ukřižování (J 3,14; 8,28; 12,32.34). To je radikální domyšlení toho, co vyjadřuje již hymnus Fp 2: právě Ježíšova smrt na kříži je základem, důvodem, a proto vlastně i místem jeho vyvýšení, odhalením toho, že jeho sebezříkavá láska je vlastně projevem lásky Boží.