Slovo
heslo: slovo
autor: Grešo Ján
předcházející heslo: sloužit, služba
následující heslo: Slunce
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. dávár, řec. logos.
1. S. jako tvůrčí čin. S. je nástrojem komunikace mezi lidmi a v metaforickém smyslu i komunikace mezi Bohem a lidmi, především je však s. spolutvůrcem lidského světa. Do jisté míry proto v hebr. výrazu pro s. zaznívá i význam událost, skutek, věc
. Dnes se někdy tento aspekt označuje termínem performativní řeč
. K této zkušenosti odkazuje biblický výrok o Bohu a jeho stvořitelském s. (Ž 33,6; Gn 1: Bůh řeklů
) i hymnus o tom, který svým Slovem tvoří svět (J 1,1-18). Toto vtělené Slovo – Ježíš Kristus – je pak vrcholem sebezjevení (zjevení) Božího.
2. Jasné s. Potřeba jasného zvěstování vedla Pavla k požadavku omezit glosolálii (jazyk) a dát přednost srozumitelné prorocké řeči: raději chce pět srozumitelných slov než tisíc slov ve vytržení (1K 14,19). – Množství slov nebývá projevem moudrosti, naopak, charakteristickým znakem hlupáka (Kaz 5,1n). – Člověk se bude za svá slova zodpovídat před Bohem v den soudu (Mt 12,36n).
3. Vztah k Božímu s. Bližší kvalifikace slov (často v gen.) vyjadřuje jejich obsah a působení: s-a věčného života (J 6,68); s-a života (Sk 5,20); s. milosti (Sk 20,32); s-a zaslíbení (Ř 9,9); s. pravdy (= evangelium o spasení, Ef 1,13). S. o kříži je pro jedny bláznovstvím, pro jiné Boží moc (1K 1,18). Podle toho, jak lidé přijímají Ježíšova s-a, nese jejich život dobré nebo špatné ovoce (Mk 4,14). Lidé čekají na Boží s. (Ž 119,74); poslouchají je (Ž 103,20); věří mu (Ž 106,12; J 2,22); radují se z něho(Ž 119,42); chválí je (Ž 50,5); drží se ho (Ž 119,9); nezapomínají na ně (Ž 119,16); třesou se před ním (Iz 66,2); neodváží se mu vzepřít (Ž 105,28). Je však možno si Boží s. vzít nebo nevzít k srdci (Ex 9,21); pohrdat jím (Nu 15,31; 2S 12,9); nedbat na ně (1Pa 10,13); neuposlechnout je (Jr 37,2); stydět se za Ježíšova s-a (Mk 8,38). Kniha prorockých s. Zj už nemá být zapečetěná, protože doba konce je nablízku (Zj 22,10).
4. Věroučný dosah. Komunikace směrem k člověku ze strany Boha předpokládá také jeho svobodné sebeomezení, totiž snížení
(lat. condescensio) na úroveň člověka. Boží s. není tajemný a nesrozumitelný výrok, ale vyznačuje se pochopitelností, smysluplností. Jeho zachycení člověkem (prorokem ve vidění
apod.) neprobíhá bez součinnosti s lidskou osobou vybavenou všemi schopnostmi lidské přirozenosti. Proto ani písemná podoba Božího s. (Písmo svaté, Bible) není Božím diktátem
, který by svatopisec pouze mechanicky, bezduše
zaznamenal, ale je zároveň také plně s. lidským, totiž s. přijatým, zpracovaným, kontextualizovaným a nakonec formulovaným lidským subjektem, ovšemže se všemi příležitostnými nedostatky, omyly a chybami, kterých se lidský intelekt může dopustit. V. t. inspirace.