Učitel

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: učitel

autor: Beneš Ladislav    
       
předcházející heslo: učit, učení        
následující heslo: úd

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
v SZ se neužívá příliš často, v NZ jde o označení jak Ježíše, tak zákoníků (Sk 5,34), v obou případech může být užito termínů rabbí, rabbúní nebo mistr (J 1,38; 20,16), základem je řecký termín didaskalos.

1. Vyučujícím může být sám Hospodin (Iz 48,17), takže z takto vyučeného se stane učedník učící další (Iz 50,4; 54,13). Hospodin sám poučit nepotřebuje (Iz 40,14; Jb 21,22). Často vystupuje jako subjekt výuky Hospodin v žalmech (Ž 25,4; 71,17; 143,10), nejčastěji jako učitel nařízení, cesty, bázně v Ž 119. Zde jsou i patrné hranice možností lidských učitelů (Ž 119,99), jakkoli je pošetilé je ignorovat (Př 5,11-13). Učitelem bude Hospodin bezprostředně právě tehdy, až se ujme svého lidu (Iz 30,20).

2. Mojžíš učí celou pospolitost Izraele tomu, co mají pak učit rodiče své děti, totiž poslušnosti Zákona (Dt 4,1nn; 6,1). Podobným učitelem je Ezdráš (Ezd 7,10) i znalec Zákona Nehemjáš (Neh 8,1.4). Učiteli životní moudrosti jsou otcové (Př 4) i matky (Př 6,20). Kdežto modla je učitelem lži (Ab 2,18n).

3. Učitelem (mistrem) je v NZ nazván především Ježíš, ale také Jan Křtitel (L 3,12) či Nikodém (J 3,10). I k vyjádření vztahu mezi Ježíšem a jeho následovníky je užito termínu učitele (Mt 10,24n; 23,8). Obzvláště je to patrné tam, kde jde nejspíš o christologický titul (Mk 14,14; J 11,27n; 13,13n).

4. Úřad učitele patří mezi základní funkce ve službě zvěstování evangelia v církvi (1K 12,28; Ef 4,11; Sk 13,1) či pohanům (1Tm 2,7). Je to však mimořádně odpovědná služba, podléhající přísnějšímu soudu než ostatní (Jk 3,1). Pastorální epištoly kladou důraz na věrohodnost učitelsko-kazatelského úřadu, odvozeného od věrohodnosti Kristova evangelia (1Tm 3,1; 2Tm 1,11; 2,10.11).

5. Existuje celá řada falešných učitelů, které si lidé vyberou podle vlastní chuti (2Tm 4,3). Pro ně však je připraveno obzvláště přísné odsouzení (2Pt 2,1.12n).