Tomášovo evangelium

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Tomášovo evangelium

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Tomáš        
následující heslo: tomášovské apokryfy

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
sbírka Ježíšových výroků, objevená mezi texty z Nag Hammádí (NHC II/2). Její část byla od počátku 20. stol. známa v řeckém originále jako papyry z Oxyrhynchu v Egyptě č. 654 (= prolog až logion 7), č. 1 (log. 26-33 a 77b) a č. 655 (= log. 36-39). Lze je datovat do doby brzy po roce 200, jsou tedy stejně staré jako nejstarší souvislé rukopisy evangelií. T. e. zahrnuje 114 výroků (logií), z nichž je většina uvedena slovy Ježíš řekl. Někdy logion začíná otázkou Ježíšových žáků, několikrát úvodní věta chybí.

T. e. je jako celek dochováno v koptském překladu, v rukopisu pocházejícím ze čtvrtého století, koptská verze mohla vzniknout začátkem 4. st. jako dílo několika překladatelů, z nichž někteří byli již patrně ovlivnění gnózí a znali kanonická evangelia. Původně zřejmě šlo o menší sbírku Ježíšových výroků, podobně utvářenou jako Q (viz Sbírka Ježíšových výroků), s níž by patřila do stejného literárního žánrum blízkého knize Přísloví nebo Kazatel. Mezi texty z Nag Hammádí se tomuto žánru blíží několik celků, např. Kniha Tomáše atleta (NHC II/7). Předstupněm podobné sbírky byla slova Páně, která jako ústní tradici znal apoštol Pavel. Podobně jako Pavlovi známá slova Páně a jako Q, byly i výroky zárodečného T. e. chápány jako slova, která jsou sice tradována z doby Ježíšova pozemského života, ale jejichž autorita je založena na Ježíšově přítomném působení (pověděl živý Ježíš – prolog). Živý Ježíš je v T. e. totéž co např. u apoštola Pavla vzkříšený Pán.

V log. 12 se mluví o Jakubovi Spravedlivém, je tedy možné, že zárodky sbírky sahají ještě do doby jeho působení (zemřel r. 62). To jsou však jen dohady. Jisté je, že ve skupině, která tyto výroky tradovala se postupně dostávalo do popředí dědictví apoštola Tomáše (log. 13), s jehož jménem byla sbírka později spojena. Že se tak událo později, ale před dobou, v níž vznikl koptský překlad, lze usoudit z toho, že název evangelium pro literární celek je odvozen od kanonických evangelií, na jejichž autoritě se T. e. mělo podílet. Spojení takové sbírky se jménem apoštola, který zřejně nebyl přímým sběratelem, nasvědčuje tomu, že základní tvar získalo T. e. v době druhé křesťanské generace, kdy vzniká více textů spojovaných přímo se jmény apoštolů (Matouše, Jana, Petra, Judy aj.).

Jako ve všech sbírkách tohoto druhu, nelze ani v T. e. nalézt jednotící osnovu, drobné odchylky v pořadí jsou i mezi dochovanými řeckými fragmenty a koptskou verzí.

T. e. není gnostickým spisem, některá logia byla však již od počátku chápána doketicky, jiná snad později vědomě upravena tak, aby odpovídala gnostickému nazírání na svět. Např. log. 30, kde je Ježíšova přítomnost zaslíbena dvěma nebo jednomu, je zřejmě druhotné ve srovnání s Mt 18,20, kde se Ježíšova přítomnost zaslibuje shromáždění dvou nebo tří. Jako celek však T. e. upozorňuje na to, že již v předvelikonoční době (T. e. podobně jako Q, neobsahuje zmínku o Ježíšově vzkříšení) vznikala tradice spiritualisticko-spekulativního výkladu Ježíšova učení.

Dosud neznámé výroky Ježíšovy, které by nohly být pokládány za autentické, lze v T. e. doložit jen v omezené míře. Např. Miluj svého bratra jako svou duši, střez ho jako zřítelnici svého oka (log. 25) je pěkným dokreslením druhého přikázání lásky podle Mk 12,31parr., log. 63 zase podává elementárnější verzi podobenství o pošetilém boháči z L 12,16-20, log. 82 (Kdo je mi blízko, je blízko ohni dokresluje apokalyptický horizont Ježíšova učení naznačený podobným způsobem v (L 12,49: TomEv log.10). – Zprvu se předpokládalo, že T.e. je druhotný výběr z evangelií kanonických, dnes je zřejmé, že jde o pozdní zápis starého způsobu tradování Ježíšova učení. Zřetelná divergence výkladu v pozdějších vrstvách naznačuje zároveň, proč církev dala přednost kanonickým evangeliím, které učení Ježíšovo spojily s jeho biografií a tak vytvořily rámec, jehož jednoznačnost bránila rostoucímu nárůstu spiritualizující interpretace.