Vzkříšení

heslo: vzkříšení

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: vzkřísit        
následující heslo: vznešený

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. tvary odvozené od kořene q-v-m – pův. význam vztyčit, zvednout, probudit (se), vyjít (v LXX většinou ř. egeiró nebo ř. anistémi, příp. anastasis), jako podklad pro ř. egeiró také mj. -v-r = probudit (se), ?-m-d = postavit(se), vydržet: ř. egeiró transitivně nebo v pas. (Bůh křísí někoho, člověk je vzkříšen), pod. (1K 6,14), egersis (Mt 27,53) – pod. jako u q-v-m, viz vstát: navíc : vystavět (vzhůru), probrat se z mdlob, vztyčit se; obojí také metaforicky: vstát (ze smrti) do (nového) života. Sr. též ožít.

1. egeiró a deriváty př. n. l. užíváno metaforicky pro naději ve smrti jen ojediněle. q-w-m se jako metafora pro záchranu před hrozící smrtí nebo jako výraz naděje, že Bůh vzkřísí i mrtvé užívá zprvu také jen spíš výjimečně. Vidění oživlých kostí v Ez 37 je obrazem duchovní obrody Izraele, ne ještě výrazem pro osobní naději ve smrti. O v. ve smyslu transformace se mluví v Da 12,2, náznak víry ve v., který patrně přesahuje pouhou metaforu je v Iz 26,19.

Až v apokalyptické literatuře se od Makabejských válek objevuje víra, že Bůh vzkřísí spravedlivé k novému životu (2Ma 7,7nn), později, že vzkřísí všechny lidi k soudu a potom k životu nebo k zatracení: ApkBar /syr./ 51,1-3; 4Ezd 7,32n; 1Hen 37-71. To již výraz vzkříšení není pociťován jako metafora, ale stává se termínem náboženské řeči. V Ježíšově době spojili víru v jediného Boha (Jahve) s očekáváním vzkříšení kromě příslušníků apokalyptických kruhů farizeové (Sk 24,15.21) a zřejmě i esejci (Kumrán) na rozdíl od saduceů (Mk 12,18-27).

2. V NZ se ř. anistémi i egeiró vyskytují v pův. významu (např. Mt 8,26: vstal – egeiró part. aor. pas.; Mk 14,57: vystoupili – anistémi part. aor.), převažuje však význam zmrtvýchvstání, zčásti ve smyslu resuscitace, návratu do tohoto života (např. L 7,14: vstaň – egeiró imp. aor. pas.), v těchto případech je inciátorem Ježíš.

Především se však mluví o vzkříšení Ježíšově. Zprvu byl výrok o Ježíšově vzkříšení jedním z více pokusů, jak vyjádřit jedinečný a konečný (k spasení dostačující) význam jeho příběhu, šlo o prosté svědectví: Ř 8,34 (egeiró part. aor.pas.). V tomto případě nejde o návrat do tohoto života. O vzkříšení se mluví v souvislosti s očekáváným vzkříšením na konci věků (viz výše I), tj. Ježíšova nová přítomnost po ukřižování je vnímána jako předjímka nového věku, jako jeho uskutečnění (zatím) v jedné osobě, nebo jako Ježíšův vstup do nového věku, do království Božího, jenž v budoucnu otevře tutéž cestu druhým. Brzy se tento výraz stal v mnoha křesťanských skupinách hlavním výrazem velikonoční zkušenosti a byl kombinován s dalšími výroky vyjadřujícími Ježíšův význam pro spasení lidí, jako zemřel za nás (zástupnost), jak to dokládá tzv. formule víry 1K 15,3b-5 (egégertai = 3. os. sg. perf. pas., sr. Mk 16,6-7, na které se shodly tehdy nejvýznamnější křesťanské skupiny jako na vhodném vyjádření svého velikončního svědectví (16,5-8; égerthé = 3. os. sg. aor. pas.). Význam v. jako zázraku rušícího dané řády (mirákula) ustupuje do pozadí. Ježíšovo v. nemá přímé svědky. Jde o událost, která vyjevuje na povrch dějin určitý aspekt Božího působení.

Vyznání o Ježíšově vzkříšení vyjadřuje, že Ježíš otvírá nový věk, že jeho příběh je klíčem k lidské budoucnosti. Hloubku velikonoční zkušenosti naznačují již samotné jazykové operace, které se křesťané odvážili vykonat, aby tuto svou zkušenost vyjádřili. Množné číslo apokalyptického očekávání (mrtví budou vzkříšeni) musel změnit v jednotné (byl vzkříšen), budoucí čas změnili v minulý (z výrazu očekávání se stalo svědectví) a obecné označení (mrtví, lidé – apellativum) bylo třeba změnit v osobní jméno Ježíš (proprium). Spolu s vyznáními, které Ježíšův význam vyjadřovala spojením jeho jména s některým mesiášským titulem (titulární christologie) je tento dějový výrok základem raně křesťanského učení o Kristu (christologie): Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen (Ř 10,9 – égeiró = 3. os. sg. impf.).

V nežidovském prostředí se velmi rychle pouhé byl vkříšen (tzv. passivum divinum, židé se vyhýbali vyslovení Božího jména) – nebo Bůh ho vzkřísil rozšířilo o dodatek z mrtvých (ř. ek nekrón). Poprvé se s tím setkáváme již v nejstarší Pavlově epištole, v 1Te 1,10. Bylo to nutné tam, kde nebylo známo očekávání obecného vzkříšení na konci věků a slovo vzkříšení se chápalo doslovně. Ojediněle překladatelé celou vazbu překládají jen byl vzkříšen, protože čtenář Bible již ví, že jde o vzkříšení z mrtvých (vstát z mrtvých), např. ČEP: Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen z mrtvých, jak mohou někteří z vás říkat, že není zmrtvýchvstání? (ř. anastasis nekrón – 1K 15,12). Je-li podkladem řec. sloveso anistémi, překládá se celý výrok většinou vstát z mrtvých (u tohoto hesla doklady), je-li jím řec. sloveso egeiró, zní překlad většinou být vzkříšen z mrtvých nebo vzkřísit z mrtvých: 1K 15,20 (...byl vzkříšen jako první z těch, kteří zesnuli): Mt 28,7; J 2,22; Sk 3,15 aj. Vzkříšení v tomto smyslu zahrnuje vždy i představu vyvýšení.

Vzkříšení Kristovo je nadějí vzkříšení i pro ostatní lidi: Ř 6,3-11 (v souvislosti s křtem): 1K 6,14 (Bůh, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí svou mocí i nás): Ř 8,11 (Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla...), sr. 1K 15,22.

Poslední místo (Ř 8,11) naznačuje, že vyznání o vzkříšení Ježíše Krista vedlo křesťany k nové charakteristice jediného Boha (Jahve): Je to Bůh, který vzkřísil Krista Ježíše (Ga 1,1; Ř 4,24), ano je to Bůh, který křísí mrtvé (2K 1,9). Tato charakteristika Boha je obdobou sz. výroků o Bohu jako o tom, který vyvedl (Izrael) z Egypta (Ex 20,2), je to představení Boha na základě jeho zjevení, zjevení je patrně nejvhodnější kategorií pro interpretaci v.

V širším smyslu lze v. interpretovat jako zjevení skutečnosti, že Bůh je v pozadí všeho, co se jako dobré projevuje a prosazuje v dějinách, včetně jejich eschatologického (eschatologie) cíle, jímž je Boží soud a společenství s Bohem.

V. t. vzkřísit, zmrtvýchvstání.