Makabejské knihy

heslo: Makabejské knihy

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: majetek        
následující heslo: makabejský

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků soubor textů, z nichž v katolické církvi a ve velké části protestantských církví (luterská, anglikánské a episkopální církve) patří první dvě (1Mak a 2Mak) a v pravoslaví navíc i 3Mak mezi deuterokanonické knihy (pozdní knihy SZ, liturgicky užívané apokryfy), 4Mak je pseudepigraf (pseudepigrafy). Všechny se vztahují k židovským dějinám doby po vzniku posledních prorockých knih SZ. Z nich jsou první dvě psány v žánru populárního dějepisectví a navazují na dějinnou osnovu biblického kánonu, třetí je vyprávěním neseným zbožnou fantazií, a čtvrtá je pojednáním ve stylu židovských homilií (kázání) z prostředí helénistických synagóg.

První kniha M. vypráví dějiny Židů od doby, kdy začal jejich útlak za Seleukovce Antiocha IV. Epifana r. 175 př. Kr., který s podporou jeruzalémského měšťanstva násilně helénizoval Judsko, až do smrti velekněze Šimona z rodu (Hasmoneovců) r. 134 nebo 135. Proti helénizaci vystoupil kněz Matitjáš (kral. Matatiáš) a zahájil zprvu partyzánskou válku proti Řekům. Po jeho smrti se stal vůdcem povstání Juda zvaný Makabejský (hebr. maqqevet česky kladivo). Po něm dostaly M. knihy své jméno. Ten po několika vítězstvích r. 164 př. n. l. dobyl, obnovil a znovu posvětil jeruzalémský chrám (posvěcení chrámu, svátek chanuka). Jeho bratři Jónatan a Šimeón, kteří stáli v čele Izraele po jeho smrti, byli současně veleknězi. Politickou samostatnost dosáhli Židé r. 142 př. n. l. První kniha M. byla kolem r. 100 napsána jako kronikářský záznam hebrejsky a je v hlavních údajích historicky spolehlivá. Dochovala se v pozdějším řeckém překladu. Zdůrazňuje důsledné dodržování Mojžíšova zákona (svěcení soboty, zákaz konzumace vepřového masa), které bylo v tehdejší situaci projevem věrnosti a znamením vnitřní totožnosti a náboženské integrity aramejsky mluvících židů.

Druhá kniha M. je jiným vyprávěním o době Makabejské vzpoury, není tedy pokračováním 1Mak. Podobně jako knihy Paralipomenon vyprávějí události, o nichž mluví knihy Královské v důsledněji náboženské interpretaci, vypráví i 2Mak o Makabejském povstání s farizejským zaměřením a s oslavou věrnosti mučedníků pro víru, kteří umírali s jistotou vzkříšení v novém aeonu. Vrcholem je smrt Eleazara (2Mak 6,18n) a mučednictví matky a jejích sedmi synů (2Mak 7). Na tato vyprávění se patrně vztahují slova z Žd 11,35. 2Mak je ve svém dějepisném rozměru výtahem ze ztracené obsáhlé historické práce (5 knih) Jásona z Kyrény (2Mak 2,23), sepsané před rokem 70 n. l.

Třetí kniha M. se vztahuje k životu Židů v Egyptě okolo r. 200 př. n. l., tedy v době před Makabejskou vzpourou. Proto je v Bibli kralické uvedena jako první. Ptolemaios IV. je chtěl násilně helénizovat a jejich zbožnost spojit s Dionýsovým kultem. Když odmítli, chtěl je potrestat, ale zázračným zásahem Božím se z něho stal přítel Židů. 3Mak vznikla patrně v polovině 1. st. n. l. ještě před pádem jeruzalémského chrámu.

Čtvrtá kniha M. je pojednáním o křesťanské zbožnosti chápané silně pod vlivem stoicismu, nesené však v závislosti na 2Mak 7 a 2Mak 9 jasnou nadějí vzkříšení. Ta je demonstrována na příbězích mučedníků z doby povstání. Jde o pojednání, které bylo někdy spojováno se jménem Josepha Flavia (+ okolo 100 n. l.). V křesťanské církvi získala značnou oblibu.