Incest

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: incest

autor: Tomášek Petr    
       
předcházející heslo: Immanuel        
následující heslo: inkarnace

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
nepřípustný sexuální poměr mezi blízkými příbuznými. V hebr. ani řeč. nemá vlastní termín.

I. je zakázán v Tóře jakožto na dvou místech: v samostatném oddíle v Lv 18,6-18 a v rámci dvanácti kleteb v závěru Deuteronomia Dt 27,20.22n. Krom toho stojí v Dt 23,1 osamocený zákaz sexuální vztahu muže s ženou jeho otce. Tyto zákazy jsou vzájemně nesourodé a nekompletní (např. chybí zákaz styku s dcerou, avšak zakazuje-li Lv 18,10 explicitně vztah s vnučkou, nedá se předpokládat, že by toto bylo povolené). Lv 18 klasifikuje i. jako ohavnost.

Zapovězeny jsou jak vztahy s pokrevními příbuznými (matka, Lv 18,7, sestra, Lv 18,9, vnučka Lv 18,10, teta – sestra otce Lv 18,12), tak i s příbuznými na základě uzavřeného manželského svazku (další žena otce Lv 18,8 i její dcera Lv 18,11, snacha Lv 18,15, tchýně Dt 27,23, žena bratra Lv 18,16, aj.). Jelikož je tento zákaz namířen do prostředí polygamního, jsou zakázany rovněž dvojitá manželství se ženou a zároveň s její sestrou Lv 18,18, či matky s dcerou Lv 18,17. Zákazy jsou, podobně jako ostatní sz. právní výroky, psány z perspektivy mužů; žena neměla ve sz. prostředí vlastní právní autonomii.

Přes tyto zákazy v sz. zákoníku nalezneme v biblických vyprávěních pasáže, které jim protiřečí. Např. Abraham argumentuje v příběhu s Abímelekem (Gn 20) tím, že měl svoji ženu poprávu nazvat sestrou, neboť byla zároveň i jeho sestrou, ovšem nevlastní (tj. dcerou jiné ženy svého otce). Takový vztah je však explicitně zakázán v Lv 18,9.11. Rovněž Támar předtím, než byla znásilněna svým nevlastním bratrem Amnónem argumentuje tím, že pokud by Amnón promluvil s jejich společným otcem, králem Davidem, jistě by mu ji dal regulérně za ženu (2S 13,13). Také příběh Jákobovy dynastie, dle něhož si měl vzít za ženy sestry Leu a Ráchel, protiřečí Lv 18,18. V těchto textech nejsou však takovéto příbuzenské vztahy nijak explicitně odsouzeny.

Obdobný problém skýtá levirátní právo, dle kterého je muž povinnen vzít si (a tedy zaopatřit) vdovu po svém zemřelém bratru, což odporuje Lv 18,16. Je však možné, že zákaz byl chápán jako platný pouze pro dobu bratrova života.

K biblickému zákazu i. nacházíme paralelu především v chetitských právních textech. Na druhou stranu se však zdá, že v okolí sz. Izraele byly některé sexuální vztahy mezi příbuznými rozšířené. Např. v úvodu ke zmíněné pasáži z Lv 18 jsou takovéto vztahy přiřknuty egypťanům a kenáncům (v .3). Sexuální vztahy mezi příbuznými máme doloženy např. z některých fénických funerálních nápisů, srv. KAI 13-14, ze kterých vyplývá, že sidónský král Ešmunazar II. byl potomkem sourozenců Tabníta a Emmaštarty, kteří oba pocházeli z královského rodu. Zdá se, že zde tento i. mohl mít náboženský rozměr, neboť Emmaštarta byla zároveň kněžkou bohyně Aštarty. Další příklady sourozeneckých sňatků lze najít např. v textech z Ugaritu.