Ugarit

heslo: Ugarit

autor: Stehlík Ondřej    

předcházející odkazové heslo: Údolí syna Hinómova      
předcházející heslo: údolí        
následující heslo: úhelný kámen

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků město a starověký městský stát na severosyrském pobřeží. Starověké město Ugarit bylo svého času vzkvétající mnohonárodnostní přístavní metropolí doby bronzové. Nyní jsou jeho ruiny postupně odkrývány pod pahorkem zvaným Ras Šamra. Místo je vzdáleno vzdušnou čarou asi deset kilometrů severně od Latakije na severosyrském pobřeží v příbřežní rovině Středozemního moře v zeměpisné výšce vrcholu vztyčeného prstu ostrova Kypr.

Ugarit byl nalezen náhodou. Od té doby až dosud je odkrýván.

Vykopávky odhalily mnoho archeologických vrstev počínajících pádem města (asi r. 1200 př. n. l.) a jdoucích zpět až po neolit. Archeologie tu potvrzuje 6000 let sídlištního vývoje. Vrcholu osídlení dosáhlo město v posledních stoletích své existence 1500-1200 př. n. l. v té době bylo nejdůležitějším přístavem a námořní mocností severní Sýrie. Geografická poloha města byla pro tuto roli velice příznivá. Město leželo na počátku důležité komerční cesty spojující pobřeží s vnitrozemím Sýrie, především pak Sýrie severní. Ugarit však také stál na důležité a velmi frekventované příbřežní magistrále vedoucí z Egypta do Anatólie.

Nejstarší zprávy o Ugaritu nalézáme v archivech z Ebly (třetí tisíciletí, raná doba bronzová). Již od nejstarších zachytitelných dob Ugaritské království přecházelo ze sféry vlivů jedněch mocností a supermocností, pod moc jiných.

Ugarit přecházel z jedné sféry vlivu pod druhou relativně nepoškozen. Byl totiž monopolním obchodníkem s kyperskou mědí – strategickou surovinou doby bronzové. Na scéně se však objevily Mořské národy. S nimi přichází do Středomoří raná doba železná. Rozvrácena byla Chetitská říše a uvnitř ní i Ugarit. Zkáza byla zastavena až na samých hranicích Egypta; viz Pelištejci.

V rozvalinách Ugaritu bylo nalezeno také tisíce klínopisných tabulek. Souhrnně bylo potvrzeno osm jazyků.

Už sám nález jakéhokoli písma byl velkým překvapením. Do té doby i někteří velmi významní badatelé pochybovali o tom, že Kenaanci doby bronzové vůbec dovedli psát. Mezi prvními nálezy byly tabulky popsané do té doby neznámým klínopisem. Brzy se ukázalo, že toto neznámé písmo je nikoli slabičné, ale hláskové. To byla tehdy také novinka, třebaže později byly objeveny v kenaanské oblasti hláskové neklínové systémy ještě starší.

H. Bauer, P. Dhorne a C.Virolleaud poznali, že se jedná o dosud neznámý semitský jazyk – ugaritštinu – v mnoha rysech podobný biblické hebrejštině. Jméno města je odvozováno od slova ugr označující pole.

Ugaritština je bohatou studnicí údajů o kenaanštině, jazyku původních obyvatel Palestiny těsně před příchodem a konstituováním starozákonního Izraele.

Hlavní badatelská pozornost se od počátku soustředila právě na mytologické texty, neboť v nich je zatím nejpříměji a nejuceleněji zachyceno náboženské myšlení Kenaanců, původních předizraelských obyvatel Palestiny.

Tak nám ugaritská mytologická literatura jedinečně a živě prostředkuje představu o kenaanském pantheonu, vztazích jednotlivých bohů o semitské mytologii. Z textů je možno odečítat teogonii i kosmogonii Kenaanců. Dovídáme se z nich o náboženské praxi, o kultu a královské ideologii úzce spojené s náboženstvím.

V Ugaritu, jako u ostatních semitů byl hlavou bohů bůh El, jeho družkou byla Ašera. Druhou generaci znesvářených bohů tvořili Jam ([Moře]- v paralelismu zvaný: soudce Nahar [Řeka]), Mót ([Smrt] vládce podsvětí) a Baal ([Pán] v paralelismu zvaný také Had neboli Hadad, syn Daganův, přezdívaný jako Alijen [Vítězný], dalším jeho epitetem bylo: Jezdec na oblacích). Baalovou družkou byla Anat (panenská bohyně lásky a boje). V Ugaritu bylo sluneční božstvo Šapaš bohyní. Košar a Chasis byli bohy řemeslné dovednosti, Šachar a Šalim byli bohy venušovského typu. Aštar byl rovněž venušovec a někteří badatelé se domnívají, že byl ve vztahu s institucí božného krále. Z epických textů jsou dále doloženi z významnějších bohů bůh Choron a Rešef, dále množství menších bohů a božských poslů a pomocníků. Například jen na jednom seznamu bohů KTU 1,118 je uvedeno více jak třicet jmen božstev.

V současné době se počítá okolo 180 tabulek a zlomků náboženské ugaritské literatury. Jsou to již zmíněné seznamy bohů, obětí, zaříkávání, hymny, modlitby, věštby, legendy a mythy. Velmi často jde o malé obtížně čitelné zlomky. Jejich překlad, interpretace a zařazení je stále předmětem intensivní odborné diskuse.

Dobře dochováno je několik mytologických cyklů a legend. Ale ani zde nepanuje překladatelská, natož interpretační shoda. Nejrozsáhlejší mytologickým textem je Baalovský cyklus, který čítá šest tabulek (KTU 1,1-6). Dále se dochovalo několik zlomků o sňatku Baala a Anat (KTU 1,10-12). Převážně mytickým je text o Svatém sňatku Ela a zrození Šachara a Šalima (ugaritských Dioskurů KTU 1,23) a píseň o Nikkale (1,24). Relativně dobře zachované a dlouhé cykly o Aqhatovi (KTU 1,17-19) a Keretovi (KTU 1,14-16) jsou spíše náboženskými legendami.

Současné bádání ukazuje, že bibličtí svědci a autoři navazovali na jazykovou i náboženskou tradici Kenaanu. I část nz. christologie navazuje prostřednictvím apokalyptiky na kenaanskou mytologii. Mluvíme-li o jinakosti a zjevenosti biblické víry, pak je třeba tuto kategorii definovat přesněji, než se běžně děje.