Tóra

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Tóra

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: topol        
následující heslo: toulat se

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1. hebr. pokyn, zákon, instrukce, návod, učení, Boží přikázání – sdělené (např. prorokem (Iz 1,10; Mi 4,2), knězem (Oz 4,6; Jr 2,8) nebo soudcem (Dt 17,9.11n.), tradované i zapsané (t. Boží – Joz 24,26; Mojžišova Joz 8,31 /LXX 9,2/);

2. označení Pentateuchu (původně Deuteronomia Dt 28,61; Iz 2,3), později i dalších knih (1Pa 16,40), přeneseně celé židovské Bible, Písma (Tenach). Výraz zákon (v souvislosti Starý zákon) v dnešním českém významu tomuto vlastnímu biblickému označení neodpovídá.

3. Dle Deuteroizaiáše (Iz 42,4; 51,4) je t. i konkrétní prorocký výrok, v Jr 31,33 je t. základní vyjádření Boží vůle, které se prosadí na konci věků.

4. Ježíš dle Mk 12,28-34par. interpretoval t. i Desatero tím, že je redukoval na základní příkazy lásky k Bohu (Dt 6,4šemá Jisráel) a k bližnímu (Lv 19,18).

5. To bylo známé shrnutí t. i ve farizejských kruzích od doby novozákonní (Mk 12,32). Je doloženo, že tuto funkci mohlo plnit i zlaté pravidlo (Šab 31a). Přesto však v pobiblickém židovství převládla tendence učinit kolem základních přikázání plot z konkrétních příkazů a zákazů, který by je ochránil před porušením (Avot 1,1; 3,17).

V. t. Starý zákon, zákon.