Levirát

heslo: levirát

autor: Sláma Petr    
       
předcházející heslo: lévijec        
následující heslo: Leviticus

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků z lat. levir, švagr, hebr. jávám; ustanovení vycházející ze zvykového práva některých starověkých kultur, podle něhož si muž bere vdovu po svém zemřelém bratrovi. Lv 18,16 a 20,21 sice sexuální vztah v rámci švagrovství zakazuje, ale příběh o Támar a Judovi v Gn 38 a ustanovení v Dt 25,5-10 hovoří o tom, že bratr (nebo nejbližší příbuzný) člověka, který zemřel bezdětný, má se ženou zesnulého zplodit potomka, který bude považován za potomka, a proto i dědice zesnulého (srv. Gn 38,9). Ustanovení je formulováno jako povinnost vdovy i jejího švagra, takže jde především o závazek vůči zemřelému, až druhotně snad o ochranu ovdovělé ženy. Směřuje k zachování rodové posloupnosti, a tedy trvalého místa ve společenství Božího lidu. Dt 25,7nn uvádí i pokyn pro případ, že se švagr úkolu nechce či nemůže zhostit: má podstoupit zvláštní potupný rituál, při němž mu vdova veřejně vyzuje střevíc a plivne mu do tváře. Hagadou ustanovení l. je příběh Moábky Rút, zejm. Rt 4. V NZ se na l. odkazuje v polemické otázce, kterou Ježíšovi položili saduceové ve snaze zpochybnit představu vzkříšení (Mk 12,18-27 par. Mt 22,23-33; Lk 20,27-40). V rabínské literatuře se tématu l. věnuje mišnaický a talmudický traktát jevamot.