Královské knihy

heslo: Královské knihy

autor: Sláma Petr    
       
předcházející heslo: Královská cesta        
následující heslo: království Boží (nebeské)

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků název literárního celku, který je kanonickou součástí SZ. Tento celek rozděluje pobiblická tradice na První (1Kr) a Druhou (2Kr) knihu královskou. Ještě hebrejský Firkovičův rukopis B19A (L) z r. 1009 n. l., stejně jako původní rabínská tradice, předkládá jednu Knihu králů, k rozdělení dochází pod vlivem Septuaginty, která obě knihy Královské spolu s Samuelovými Knihami považuje za čtyři Knihy království. V židovské Bibli patří knihy Královské spolu s knihou Jozue, Soudců a s oběma Samuelovými do celku tzv. Předních proroků. Podle talmudické tradice je jejich autorem Jeremjáš. Literární a teologická podobnost mezi Předními proroky a knihou Deuteronomium vedla ve 20. století Martina Notha k hypotéze tzv. deuteronomistického dějepravného díla, tedy k představě, že zmíněné knihy pocházejí z jedné autorské/redakční dílny a představují epos o vzestupu a pádu izraelského a židovského království. Tento epos je prý uspořádán podle teologické koncepce knihy Dt, podle níž je Izrael smlouvou na Chorébu zavázán k poslušnosti Hospodinu, jenž Izrael vyvedl z otroctví. Poslušnost a loajalita k jediné náležité svatyni v Jeruzalémě přináší jednotlivci i společenství a zdar, neposlušnost naopak záhubu. Jedinou přiměřenou odpovědí na dějinné neštěstí je pokání. Ohledně doby sepsání knih dnes nepanuje mezi badateli shoda, jednotlivé návrhy totiž vždy souvisejí s celkovou představou o povaze deuteronomistického hnutí či, obecněji, s představou o vzniku Pentateuchu a sbírky Proroků. Vzhledem k mnoha vnitřním napětím v rámci Předních proroků někteří badatelé existenci ideově jednolitého deuteronomistického hnutí odmítají. Jisté je, že dnešní podoba knih je poexilní (z 6. stol. př. n. l. či mladší), je ale možné, že jsou v ní zpracovány látky starší. Chronologicky vypravěč implikuje první polovinu 1. tisíciletí př. n. l.

Stav textu obou knih Královských je velmi kolísavý; některé pasáže obsahuje pouze hebrejská verze, jiné pouze Septuaginta. Podle Američana Franka M. Crosse existovaly tři textové rodiny Starého zákona (egyptská, palestinská a babylónská). K jejich rozrůznění prý došlo na různých místech nestejným vývojem původně jednotného hebrejského originálu a jeho překladů. Otázkou však zůstává, zda lze textová rozrůznění omezit jen na právě zmíněná tři, zda je možno identifikovat je geograficky a zda vůbec lze předpokládat původně jednotný text.

Vyprávění knih královských začíná na sklonku života krále Davida, končí babylónským vypleněním Jeruzaléma, zánikem chrámové bohoslužby a popravou nebo zajetím špiček davidovské dynastie i chrámových kněží. Sestává z několika větších celků, věnovaných významným postavám, a z kronikářsky standardizovaného výčtu panovníků severního a jižního království.

Po včasné likvidaci posledního Davidova nástupnického rozkolu, vyvolaného Adónijášem (1Kr 1), přechází moc do rukou Šalomouna. Tento král (jméno je stejného kořene jako hebr. slovo šálóm, tj. pokoj, mír) vyniká moudrostí, státnickými a organizačními schopnostmi, domůže se nesmírného bohatství, vlivu a území. Ve spolupráci s týrským vladařem Chíramem (viz Achíram) vybuduje v Jeruzalémě Hospodinův chrám. Podobně jako Saulovi David, vyrůstá Šalomounovi protivník v Jarobeámovi, původně veliteli odpovědném za robotu severních kmenů (1Kr 11,28). Prorok Achijáš Šíloský mu symbolickým roztržením roucha zaslibuje království nad Izraelem (1Kr 11,38), k čemuž dojde, když se po smrti Šalomouna od Judska odtrhnou všechny kmeny kromě Judy a Benjamína. Aby zamezil vazbě na Jeruzalém, Jerobeám prosazuje kult v Bét-el a v Danu. Na trůnu Jerobeámově se vystřídá několik dynastií králů Izraele, nejprve v Tirse, po úspěšném puči Omrího (1Kr 16,21nn) v Samaří. Jeho synu Achabovi se obratnou vnější i vnitřní politikou (sňatek se sidónskou princeznou Jezábel, mír s Judskem) podaří na čas zajistit prosperitu země, narušovanou pouze spory s Aramejci na severu. Vypravěč ovšem líčí jeho vládu především z teologické perspektivy jako období úpadku. V tomto kontextu působí prorok Elijáš (1Kr 17-2Kr, bojovný hlasatel výlučné víry, že bohem je JHVH, nikoli Baal. Svou kritikou nešvarů na královském dvoře i v lidu, svým duchovním zápasem i svými mocnými činy je Elijáš prototypem starozákonního proroka. Příběh jeho nanebevzetí (2Kr 2) uvádí na scénu jeho nástupce Elíšu, v jehož obrazu vystupují do popředí divotvorné rysy. Po převratu Elijášova gileádského krajana a ideového žáka Jehúa (2Kr 9) dochází v severním Izraeli ke krvavé náboženské čistce, ani ta však ze země nesejme cejch odpadlictví (2Kr 10,29). Za krále Hóšey Izrael podlehne Asyřanům, obyvatelé jsou odvlečeni a země je znovu osídlena cizinci, polovičatě napodobujícími zbožnost Izraele (2Kr 17,24nn).

Na jeruzalémském dvoře se střídají králové z rodu Davidova, počínaje Achazjášem, spřízněni i s dynastií Omríovců (2Kr 8,27), podílející se na výbojích na severu a východě. Svědkem pádu Samaří je král Chizkijáš, iniciátor rozsáhlé náboženské reformy (snad pod vlivem proroka Izajáše – viz 2Kr 19), následován ovšem Menašem, horším ... než Emorejci (2Kr 21,11).

Nález Knihy Zákona (sefer ha-Tóra) podnítí Jóšijášovu deuteronomistickou náboženskou reformu (2Kr 22-23; likvidace model i všech mimojeruzalémských kultických center, obnova svátků), za vlády jeho potomků, v rychlém sledu dosazovaných a sesazovaných nejprve Egypťany, posléze Babylóňany, definitivně končí politická samostatnost Judska. O dalších osudech Davidova rodu Knihy královské mlčí, tradice dochované v 1Pa 3,17nn a Mt 1,12 ale naznačují, že potomci zajatého krále Jekonjáše hrají významnou roli v poexilním Židovstvu.

Jen nemnoho postav a událostí obou Knih královských je výslovně doloženo mimobiblicky, v nálezech archeologie či epigrafiky. Patří sem poznámka o synu/synech Omrího na Méšově stéle z 9. stol., z téže doby jmenovitá zmínka o Achabovi v asyrských análech. Vítězný černý obelisk Šalmanesera III. zobrazuje Jehúa syna Omrího pokorně líbajícího zemi před asyrským vladařem.

Přehled látek:

1Kr

1-2 závěr příběhů Davidových, Davidova smrt, zřízení Šalomouna králem

3-11 kralování Šalomounovo nad spojeným královstvím

12-22 příběhy rozdělených království Judska a (severního) Izraele

: 17-19 cyklus příběhů Eliáše a Elíšy

2Kr

1-17 pokračování příběhů rozdělených království Judska a (severního) Izraele

: 1-9 (+13) cyklus příběhů Elíšových

: 17 konec severního království, Izrael dobyt a deportován Asyřany

18-25 příběhy Judského království

: 22-23 vláda krále Jóšijáše, náboženská reforma a očista

: 24-25 konec judského království, zničení Jeruzaléma, babylónský exil