Achab

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Achab

autor: Vetter Jaroslav    
       
předcházející heslo: Ahava        
následující heslo: Achaia

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1. Izraelský král. Vládl buď 871-852 nebo 875/3-853 př. n. l. Jméno A. (hebr. 'ache'áv) znamená Bratr je otec. Biblická tradice však na pohanský význam jména nereaguje. Proti tomu sám A. dal svým dětem jména vyznávající víru v Hospodina (Viz Achazjáš, Jóram). Příběhy Achabovy jsou v 1Kr 16,29-22,40. Jeho otec, král Omrí, založil v Samaří novou vladařskou dynastii. Biblická tradice však ve shodě s asyrskými nápisy (které A. neuvádějí jako Omríovce) zná dynastii či svébytnou dynastickou větev Achabovu (dům Achabův). Pro Achabovce je příznačný pobyt v Jizreel, kde si snad vybudovali letní sídlo. A. patrně začal výrazně nový politický styl, jehož cílem byla spolupráce sousedních států Syropalestiny, a to jak hospodářská (1Kr 20,34), tak i vojenská (podle asyrského nápisu byl A. ve dvanáctičlenné protiasyrské vojenské koalici, která vybojovala r. 853 u Karkaru bitvu, jíž Asýrie nezískala ani nárok na uznávací poplatek). Prostředkem této politiky bylo nepochybně také spříznění vladařských rodů sňatky. Sám A. si vzal fénickou princeznu Jezábel (1Kr 16,31) a svou dceru Atalju provdal za judského následníka trůnu Jórama (2Kr 8,18). Jejich vláda se vyznačuje zásadní změnou vztahu obou států izraelského lidu: místo předchozího i následného napětí a až i vojenských konfliktů panovalo po dobu jejich režimu spolehlivé přátelství. Zdá se, že důsledkem také tohoto stavu, byla znatelná hospodářská prosperita státu (o ní svědčí skutečnost, že A. vyslal do boje více válečných vozů než spojenci, i jeho stavitelská činnost – 1Kr 22,39).

Hodnocení, že se dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním (1Kr 16,30), je zásadně spjato s pohanským vlivem královny Jezábel. Ta je líčena jako představitelka snah zvítězit nad prorockým pojetím ctění Hospodina a nositele takového pojetí chtěla vymýtit. Představitelem tohoto pojetí je prorok Elijáš. Příběhy o suchu (1Kr 17-18), o Nábotově vinici (1Kr 21) a o prorokování před bojem, ilustrují Achabovo synkretistické sebevědomí božného suveréna, které proroci zpochybňují dosvědčováním suverenity Boží. Za svůj úkol považovali dosvědčit, že achabovská idea vlády je zásadně zhoubná. Referovat o úspěších králů a oslavovat je bylo úkolem jiných.

2. Syn Kolajášův, jeden z falešných proroků, které kritizoval Jeremiáš, ten také předpověděl A. smrt (Jr 29,21n).