Písmo (Bible)

heslo: Písmo (Bible)

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: písmo        
následující heslo: pistácie

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků řec. grafé, (grafó), hebr. k-t-b, viz i Bible, kánon, Starý zákon, Nový zákon. Označení Bible i jejích písemných předstupňů s důrazem na jejich písemnou podobu.

1. V nejstarší době označení pro jakýkoli (původně vyškrabaný) znak, písmeno, později pro nápis, dopis, dokument nebo spis. Důvodem pro vznik písma byla komunikace, jednotlivé systémy písma se od sebe někdy i zásadně liší. Písma biblických jazyků jsou hlásková (abeceda).

2. Již staré tradice Izraele spojené v Ex 24 a integrované v tradici Deuteronomia mluví o významu zapsaného Božího Zákona, a to původně Desatera (Dt 9,10; 27,3). I slova vyznání Izraele spojeného s příkazem lásky k Bohu (Dt 6,4-5) byla zapisována pro lepší zapamatování (Dt 6,8-9). Od Jóšijášovy reformy r. 622 př. n. l. se Deuteronomium stalo závazným Písmem (...plnit slova ...smlouvy, jak jsou napsána... – 2Kr 23,3), po zničení prvního chrámu začal Ezdráš používat pět knih Mojžíšových (Pentateuch) jako základ synagogální bohoslužby, při níž zapsané (k-t-b; čtený oddíl ze Zákona se nazývá seder) a spolu s oddílem z proroků předčítané (odtud hebr. označení miqrá', předčítaný oddíl, z proroků se nazývá haftará) Písmo bylo základem výkladu, který je aktualizoval (vysvětlovali lidu Zákon – Neh 8,8-9; srv. Sk 13,15; L 4,17). Koncem 1. st. n. l. byl ukončen proces postupného ohraničení textů užívaných v synagogální bohoslužbě a v tehdy převážně diasporním židovství ovládaném ideály farizejského hnutí se ustavilo Písmo (svaté) zahrnující Zákon (Pentateuch), Proroky a Spisy (kánon). Také esejci, kteří po r. 70 n. l. postupně zanikli, měli své Písmo zahrnující i Knihu jubilejí (CD XVI,3n) a další nedochované spisy (např. 1QM XV,5).

3. V NZ se o Písmu mluví často v pl. (řec.grafai – Mt 21,42; J 5,39; 2Pt 3,16 aj.), převážně však jako o Písmu (např. J 2,22; 1Pt 2,6), a to převážně v souvislosti s tím, že se Písmo naplnilo v Ježíšově příběhu a konkrétně v jeho jednotlivých událostech včetně vzkříšení, které křesťané zvěstovali jako základ naděje a nového života (L 4,21; Sk 1,16; Jk 2,23). V Matoušově ev. se často objevují tzv. reflexní citáty Písma, kdy se určitá událost zpětně kvalifikuje jako naplnění Písma (např. Mt 26,56 = dosl. Písma proroků). V krátkých ustálených formulích se mluví o tom, že se něco událo podle Písem (řec. kata tas grafas – 1K 15,3) nebo jen o tom, že Písmo říká (praví) to, co se stalo (např. J 7,42). Daleko nejčastěji se však užívá slovesná vazba je (bylo) psáno, event. (Mojžíš) napsal, např. (gegraptai): Mk 7,6; Mt 2,5; Sk 1,20; Ř 1,17; J 1,45. O Písmu se tedy mluví v souvislosti s citáty SZ v NZ nebo s narážkami na jeho text, event. na širší souvislosti jeho vyprávění (intertextualita).

4. V dějinách církve se Písmo (svaté) stalo synonymem výrazu Bible. U Irenea se objevuje pojem grafé v dvojím významu: pro židovskou Bibli (Tenach) i pro texty zahrnuté do NZ (kánon). Původně bylo Písmo označením Bible nebo jejích částí zdůrazňujícím jejich písemný charakter na rozdíl od ústně tradované tradice nebo aktualizovaného výkladu (kázání), kdežto Bible je v evropském úzu označení, které zdůrazňuje odlišnost Písma od ostatní literatury.