Kniha jubilejí

heslo: Kniha jubilejí

autor: Soušek Zdeněk    
       
předcházející heslo: kniha        
následující heslo: Kniha letopisů

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků je pseudepigrafní spis nejspíše z 2. st. př. n. l. Název Kniha jubilejí (dále jen Jub) je odvozen z uspořádání a členění podávaných dějů do jubilejí. Tím slovem je označováno milostivé léto (hebr. jóvél – pův. beraní roh, na který se troubilo při zahájení milostivého léta; polatinštěno na jubileum). Milostivé léto, jak je ustanoveno v Lv 25,10, nastávalo po naplněných 49 letech (tj. 7x7). Jím každá jednotlivá jubilejní etapa končí. Spis po úvodní kapitole, v níž sděluje, že zaznamenává to, co dal Bůh poznat Mojžíšovi, když vystoupil na horu Sínaj, aby přijal kamenné desky zákona a přikázání, podává děje od Gn 1 do Ex 12 (proto bývá Jub označována též Malá Genese) místy bez dalších poznámek, jindy s rozvinutím buď výpravným nebo poučným. Praotcpvé jsou představováni jako vzorní plnitelé Zákona, připisuje se jim i plnění pozdějších příkazů či ustanovení. Jejich pohoršlivé či problematické jednání se nezmiňuje nebo oproti kanonické tradici pozměňuje. Spis prozrazuje sympatie pisatele ke kmenu Lévi a příchylnost k Hasmoneovcům. Nese četné znaky farizejské zbožnosti, zejména v aplikaci předpisů Zákona na každodenní život a v pečlivém dodržování židovského svérázu. Nacházejí se v něm však i prvky esejské, zvláště v angelologii, v eschatologii a v užívání stejného kalendáře jako mělo kumránské společenství (sluneční rok o 364 dnech, tj. přesně dělitelný sedmi). Původně hebrejsky psaný spis byl přeložen do řečtiny a z ní pak do etiopštiny a latiny. Ač byl znám ještě starým církevním otcům, nebyl žádný jeho text po řadu století k dispozici. Až kolem poloviny 19. stol. n. l. bylo nalezeno jeho úplné etiopské znění a zlomky textu latinského. V kumránských jeskyních se v pol. 20. st. nalezly i zlomky několika hebr. rkp. Možné ozvuky Jub v NZ vidí badatelé v Ř 2,29 (na Jub 1,23) a Ř 9,24 (na Jub 2,19).