Intertextualita
heslo: intertextualita
autor: Cimala Peter
předcházející heslo: interpretace
následující odkazové heslo: Iosephus Flavius
následující heslo: Ír-
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
pojem i. nebo intertextovost patří do moderní lingvistiky a biblické hermeneutiky (tzv. intertextuální přístup, angl. intertextual approach). I. znamená doslova mezi-textovost, označuje využití jednoho textu v jiném, tedy provázanost, prolínání, přetváření již existujících textů a starších tradic do nové podoby. (V. t. textologie biblická.) I. zkoumá dynamiku a dialogičnost mezi pisatelem a staršími texty s jeho literárními žánry a konvencemi. Starší tradice může být v novém útvaru dochována ve velmi pestré podobě: od zcela doslovných citací, po parafráze, ozvuky, narážky (aluze), až po inovativní reinterpretace. Každý pisatel žije v jazykovém světě – autor je zároveň čtenářem, posluchačem, proto na něj působí již existující ústní nebo písemné tradice. S fenoménem i. se setkáváme nejen v literárních dílech, ale obecně v lidské komunikaci a kultuře (film, divadlo); s i. pracuje např. žánr parodie. Za typickou ukázku promyšleného využití i. v postmoderní kultuře se uvádí americký animovaný seriál Simpsonovi (The Simpsons).
Při výkladu Bible nelze přehlédnout vztahy uvnitř kánonu. Pro čtenáře Bible jsou pomůckou pro rozpoznání i. a provázanosti Písma odkazy pod hlavním biblickým textem, nebo na jeho okraji; četnost a podoba zpracování se různí. Mezi nejznámější příklady i. patří citace SZ v NZ (srv. reflexní citáty v Matoušově evangeliu, Mt 1,22-23 aj.) (viz důkaz z Písma). Již v rámci SZ je patrná i., jak dokládají citace, ozvuky Tóry v jiných částech SZ – u proroků, v žalmech aj. V rámci NZ nacházíme celou škálu příkladů i.: citace tradice o ustanovení Večeře Páně (1K 15,23-25); přímé citáty SZ látky (Ř 4,7n); inovativní výklad SZ textů (alegorie Ga 4,21-31, typologie 1K 10,1-13); ozvuky Ježíšova vyučování (Ř 12,14; L 6,28; Ř 12,20; L 6,27; Mt 5,44). List Židům je plný odkazů na SZ, také v knize Zjevení najdeme příklady i. (srv. Zj 22,17; Iz 55,1). Z narážek na mimokanonické texty můžeme uvést Sk 17,28; Tt 1,12; (viz apokryfy, deuterokanonické knihy).
I. připomíná čtenáři a vykladači, že pro pochopení nového díla a jeho záměru, potřebujeme znát starší látku s jeho původním poselstvím. I. souvisí jak se zkoumáním původní tradice (tzv. traditio), tak s transformací a reinterpretací, k jaké došlo v pozdějším zpracování dané látky (tzv. traditum).