Skutek

heslo: skutek

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: skřípat zuby        
následující heslo: Skutky apoštolů

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. ma`<sup>a</sup>sé, častěji se překládá jako dílo, někdy jako čin, (např. ČEP Ž 66,3), řec. ergon (v NZ někdy přel. i jako jednání, např. Ga 6,4, nebo práce) , též prágma, práxis: jindy hebr. p<sup>e</sup>`ullá nebo g^evúrá = řec. ischys (ČEP: bohatýrský skutek, bohatýrský čin, např. Dt 3,24), méně často hebr. `<sup>a</sup>lílá, ma`^alál = řec.ergon, práxis, energeia), ojediněle od hebr. slovesa j-r-' ptc. Ni. – hrůzu nahánějící (skutky) (Ž 145,6 – LXX foberon v pl.).

(A) Událost, protiklad nečinnosti nebo pouhé mluvení (B) (kultický) úkon, vnější změna obraz a podpora změny vnitřní, z hlediska kritiků (zejm. proroků) protiklad celkové osobnostní proměny člověka, víry: v. t. čin, zjevení.

S-y jsou v Bibli základním projevem víry a jako dějinné události, v nichž se projevuje Boží vůle (zjevení) jsou oporou naděje a základem orientace víry ve světě.

Izrael si začal uvědomovat svou vlastní totožnost Božího lidu, když se setkal se skutky Božími, tj., když si uvědomil, že některé zlomové události, kterými prošel, jako bylo především vyjití z Egypta, (Exodus), byly projevem Boží vůle, ano, přímo s-y Božími (Dt 3,24, srv. 11,3.7; Iz 60,21). Podobnými Božími s-y byla vítězství Izraelských při osidlování zaslíbené země (Joz 24,31 – ma`^asé = LXX 24,29 erga) a ostatní zásahy do dějin (Ž 145,9.10.17 /ČEP: učinil/, tam i další výrazy pro Boží činy: Ž 145,4.5.6

V babylónském exilu poznala víra Izraele, že s-em Božím je samo stvoření světa (Ž 139,14; věcně Gn 1,31-2,3; Žd 1,10; 4,3n). Všechny ostatní Boží s-y jsou projevy Božího milosrdenství (Ž 145,17), které uvnitř stvoření, v němž Bůh člověku svěřil zvláštní odpovědnost (Gn 2; Ž 8,7), pomáhají člověku odpovědně žít a čelit hříchu. Věřící se na ně může odvolávat ve svých prosebných modlitbách (Ž 77,12;143,5). Dílo Boží je nadějí do budoucnosti (dílo, činy).

V NZ je milosrdným s-m Božím především dílo Ježíšovo (L 24,19), u Pavla však především budování církve skrze Ducha sv. Jako lidské činy jsou dobré s-y součástí tohoto díla Božího (Fp 1,22, ČEP: práce) a znakem křesťanů (2K 9,8; kral.: s., ČEP: dílo: Ř 2,7; ČEP: jednání: Fp 1,6, ČEP: dílo): 1Tm 5,10; Sk 9,36), jsou viditelným nástrojem působení na okolí a vedou k oslavě Boha (Mt 5,16). Základem těchto s-ů je víra. Jsou to tedy s-y víry (1Te 1,3, ČEP: činná víra), jejich opakem jsou s-y činěné jen proto, aby jejich nositel došel chvály od lidí (Mt 23,3), nebo vysloveně zlé s-y tmy (Ef 5,11). Lidské s-y budou předmětem Božího soudu (2K 11,15 /sr. 5,10/: Ř 2,6, srv. Zj 2,23, srv. 20,12), jako lidské výtvory (řec. ergon) se mohou stát předmětem zbožnění (Sk 7,41 – zlaté tele), stávají se s-y lidské svévole (řec. sarx, v. tělo – Ga 5,19).

Zásadním nebezpečím pro spasení člověka se podle Pavla stávají s-y zákona, které se staví na místo víry a brání obnovení správného vztahu k Bohu. Ten je věcí celé lidské osobnosti, lidského srdce, nejde v něm jen o jednotlivé s-y, je věcí víry: Ř 3,20-27. Pavel mluví metaforicky o zákonu skutků – (Ř 3,27), tj. o hříšném sklonu člověka přizpůsobit Bohu jen své jednotlivé s-y (šlo např. o obřízku), ne však celou svou bytost. Pomocí s-ů v tomto smyslu (viz nahoře /B/) nemůže člověk dosáhnout spravedlnost před Bohem: vírou se stává spravedlivým bez s-ů zákona (Ga 2,16; Ř 3,28), vírou, ne s-y, přijímá Ducha sv. (Ga 3,2). V. t. skutky spravedlnosti. – Proti tomu zdůrazňuje epištola Jakubova význam dobrých s-ů jako ukazatele živosti víry (2,14-24; víra).

V Janovských spisech (v. Janovo evangelium)je Ježíšovo působení charakterizováno mj. jako s-y, které Ježíšovi dal Otec (J 5,36; 10,37n; 14,10). Jsou to především jeho mocné činy, o nichž se mluví jako o znameních: J 10,33 srv. J 15,24. Samotná znamení však mluví jen tomu, který je jim otevřen. Proto je s., který Ježíš vyžaduje od lidí především víra, v toho, který Ježíše poslal, v Boha (J 6,29). Potom budou jeho žáci konat větší skutky (J 5,20; 14,12 aj.). Myslí se tím patrně misie, vznik církve, ohlas křesťanského zvěstování, rušení s. ďábla (1J 3,8).

Zjevení Janovo chválí konkrétní dobré s-y Zj 2,2.19, naproti tomu Zj 2,22n (ČEP: činy: 3,2). (Dobré) s-y (řec. ergon v pl.) patří k osobnosti těch, kteří zemřeli v Pánu a odpočívají od svých prací (řec. kopos). V. t. čin