Exil
heslo: exil
autor: Chalupa Petr
autor: Hájek Blahoslav
předcházející heslo: exegeze
následující heslo: Exodus
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
Termínu e. se v souvislosti s biblí používá především pro označení doby, po kterou byli Židé přesídleni jako zajatci ze své vlasti do Babylónie (587 – 538 př. n. l.). Podstatné jméno (hebr. gólá, gálút – vyhnanci, exulanti) se uplatňuje v širším významu pro označení židovské diaspory nejen v Babylónii, ale také v Egyptě (Alexandrie, Elefantis). Židé, kteří se z Babylónie vrátili do vlasti, se pomocí tohoto termínu pokládají za legitimní nositele židovských tradic – na rozdíl od Samařanů. Posledním obdobím judské samostatnosti před e. se zabývá 2Kr 24,1 – 25,21 a Jr 52,1-30 (s poněkud odlišnou náboženskou interpretací také 2Pa 36,5-21). Zmínka o osudu předposledního Davidovce Jójakína může posloužit jako ukázka života v e. (2Kr 25,27-30; Jr 52,31-34). Návrat přesídlenců, popř. jejich potomků do Jeruzaléma a do Judska popisuje 2Pa 36,22n. Poexilní obnova bohoslužby a obce je hlavním tématem knih Ezdráš a Nehemjáš. Mezi exulanty v Babylónii působili proroci Ezechiel a tzv. Deuteroizajáš (sr. Izajáš). Jejich poselství nabízí teologický výklad exilu.
Období e. znamenalo pro dějiny Izraele ohromný předěl. Nejen že byl zničen slavný Šalomounův chrám a po návratu stavěn mnohem skromnější Zorobábelův, avšak zároveň bylo období e. literárně a teologicky nejplodnější dobou. Tehdy Izraelci redakčně významně přepracovali starší písemně tradované záznamy.
Do tohoto období lze časově umístit (přinejmenším část) tzv. deuteronomistické redakce. Ke vznikání Tóry přispěl v téže době svou vrstvou textu tzv. Kněžský kodex. Exilové shromažďování Židů okolo předčítaného posvátného textu (spolu se zvýrazněním dodržovaní šabatu – soboty – a obřízky) dalo základ k synagogálnímu způsobu bohoslužebného soužití a s ním novému povědomí národní a náboženské totožnosti: Židem je ten, kdo se svým životem ztotožňuje s požadavky Zákona a z něho vycházející tradice (sr. Mišna, Talmud).