Skutek
heslo: skutek
autor: Pokorný Petr
předcházející heslo: skřípat zuby
následující heslo: Skutky apoštolů
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. ma`asé, častěji se překládá jako dílo, někdy jako čin, (např. ČEP Ž 66,3), řec. ergon (v NZ někdy přel. i jako jednání, např. Ga 6,4, nebo práce) , též prágma, práxis: jindy hebr. pe`ullá nebo gevúrá = řec. ischys (ČEP: bohatýrský skutek, bohatýrský čin, např. Dt 3,24), méně často hebr. `alílá, ma`alál = řec.ergon, práxis, energeia), ojediněle od hebr. slovesa j-r-' ptc. Ni. – hrůzu nahánějící (skutky) (Ž 145,6 – LXX foberon v pl.).
(A) Událost, protiklad nečinnosti nebo pouhé mluvení (B) (kultický) úkon, vnější změna obraz a podpora změny vnitřní, z hlediska kritiků (zejm. proroků) protiklad celkové osobnostní proměny člověka, víry: v. t. čin, zjevení.
S-y jsou v Bibli základním projevem víry a jako dějinné události, v nichž se projevuje Boží vůle (zjevení) jsou oporou naděje a základem orientace víry ve světě.
Izrael si začal uvědomovat svou vlastní totožnost Božího lidu, když se setkal se skutky Božími
, tj., když si uvědomil, že některé zlomové události, kterými prošel, jako bylo především vyjití z Egypta, (Exodus), byly projevem Boží vůle, ano, přímo s-y Božími (Dt 3,24, srv. 11,3.7; Iz 60,21). Podobnými Božími s-y byla vítězství Izraelských při osidlování zaslíbené země (Joz 24,31 – ma`asé = LXX 24,29 erga) a ostatní zásahy do dějin (Ž 145,9.10.17 /ČEP: učinil/, tam i další výrazy pro Boží činy: Ž 145,4.5.6
V babylónském exilu poznala víra Izraele, že s-em Božím je samo stvoření světa (Ž 139,14; věcně Gn 1,31-2,3; Žd 1,10; 4,3n). Všechny ostatní Boží s-y jsou projevy Božího milosrdenství (Ž 145,17), které uvnitř stvoření, v němž Bůh člověku svěřil zvláštní odpovědnost (Gn 2; Ž 8,7), pomáhají člověku odpovědně žít a čelit hříchu. Věřící se na ně může odvolávat ve svých prosebných modlitbách (Ž 77,12;143,5). Dílo Boží je nadějí do budoucnosti (dílo, činy).
V NZ je milosrdným s-m Božím především dílo Ježíšovo (L 24,19), u Pavla však především budování církve skrze Ducha sv. Jako lidské činy jsou dobré s-y součástí tohoto díla Božího (Fp 1,22, ČEP: práce) a znakem křesťanů (2K 9,8; kral.: s., ČEP: dílo: Ř 2,7; ČEP: jednání: Fp 1,6, ČEP: dílo): 1Tm 5,10; Sk 9,36), jsou viditelným nástrojem působení na okolí a vedou k oslavě Boha (Mt 5,16). Základem těchto s-ů je víra. Jsou to tedy s-y víry (1Te 1,3, ČEP: činná víra), jejich opakem jsou s-y činěné jen proto, aby jejich nositel došel chvály od lidí (Mt 23,3), nebo vysloveně zlé s-y tmy (Ef 5,11). Lidské s-y budou předmětem Božího soudu (2K 11,15 /sr. 5,10/: Ř 2,6, srv. Zj 2,23, srv. 20,12), jako lidské výtvory (řec. ergon) se mohou stát předmětem zbožnění (Sk 7,41 – zlaté tele), stávají se s-y lidské svévole (řec. sarx, v. tělo – Ga 5,19).
Zásadním nebezpečím pro spasení člověka se podle Pavla stávají s-y zákona, které se staví na místo víry a brání obnovení správného vztahu k Bohu. Ten je věcí celé lidské osobnosti, lidského srdce, nejde v něm jen o jednotlivé s-y, je věcí víry: Ř 3,20-27. Pavel mluví metaforicky o zákonu skutků
– (Ř 3,27), tj. o hříšném sklonu člověka přizpůsobit Bohu jen své jednotlivé s-y (šlo např. o obřízku), ne však celou svou bytost. Pomocí s-ů v tomto smyslu (viz nahoře /B/) nemůže člověk dosáhnout spravedlnost před Bohem: vírou se stává spravedlivým bez s-ů zákona (Ga 2,16; Ř 3,28), vírou, ne s-y, přijímá Ducha sv. (Ga 3,2). V. t. skutky spravedlnosti. – Proti tomu zdůrazňuje epištola Jakubova význam dobrých s-ů jako ukazatele živosti víry (2,14-24; víra).
V Janovských spisech (v. Janovo evangelium)je Ježíšovo působení charakterizováno mj. jako s-y, které Ježíšovi dal
Otec (J 5,36; 10,37n; 14,10). Jsou to především jeho mocné činy, o nichž se mluví jako o znameních: J 10,33 srv. J 15,24. Samotná znamení však mluví jen tomu, který je jim otevřen. Proto je s., který Ježíš vyžaduje od lidí především víra, v toho, který Ježíše poslal, v Boha (J 6,29). Potom budou jeho žáci konat větší skutky
(J 5,20; 14,12 aj.). Myslí se tím patrně misie, vznik církve, ohlas křesťanského zvěstování, rušení s. ďábla (1J 3,8).
Zjevení Janovo chválí konkrétní dobré s-y Zj 2,2.19, naproti tomu Zj 2,22n (ČEP: činy: 3,2). (Dobré) s-y (řec. ergon v pl.) patří k osobnosti těch, kteří zemřeli v Pánu a odpočívají od svých prací (řec. kopos). V. t. čin