Spravedlnost

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: spravedlnost

autor: Ryšková Mireia    
       
předcházející heslo: spravedlivý        
následující heslo: srdce

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. cedaka, řec. dikaiosyné. Již starozákonní pojetí spravedlnosti se liší od spravedlnosti v našem právním pojetí (lat. iustitia). Spravedlivý je totiž především Bůh sám (zde se tento pojem stává synonymem svatosti). Boží spravedlnost se projevuje jeho věrností vůči smlouvě. Spravedlivý člověk je tedy ten, kdo odpovídá této Boží věrnosti svou věrností. Nejde tedy o spravedlnost v abstraktním smyslu slova, o naplnění abstraktní normy, vzájemné vyrovnání pohledávek, nýbrž o osobní vazbu na Boží věrnost, pevnost, pravdivost a lásku.

V NZ se slovo spravedlnost vyskytuje 91x, z toho nejvíce v listech Pavlových (57x, a to nejvíc v listu Římanům – 33x). Pro Pavla má tento pojem centrální význam, neboť je spojen se záchranou (vykoupením) člověka skrze Boží slitování zprostředkované Ježíšem Kristem. Pro své odcizení je před Bohem každý člověk v postavení hříšníka a nemůže obstát před jeho soudem. Protože Bůh zůstává věrný svým zaslíbením, tedy spravedlivý, rozhodl se jít za to, k čemu mohl lidi dovést zákon – a začal s lidmi jednat... Pojem spravedlnost má zejm. v listu Římanům především existenciální soteriologický charakter, z něhož pak ovšem vyplývá požadavek na spravedlnost jako charakteristiku lidského jednání; viz ospravedlnit.

Odlišnou roli hraje tento pojem i v Mt (viz již křest Ježíšův Mt 3,15). Ježíš naplňuje Boží spravedlnost jakožto spásu člověka (Boží vůli ve prospěch člověka) a zároveň je spravedlnost úkolem pro člověka (Mt 5,6; 6,33). Spravedlnost jakožto úkol pro člověka znamená prosazovat Boží vůli v dějinách, tj. jednat tak, jak je to vyjádřeno v blahoslavenstvích (Mt 5,3-12) a v podobenství o Božím soudu (Mt 25,31-46).