Dvanáct

heslo: dvanáct

autor: Moravec Jan    
       
předcházející heslo: dva        
následující heslo: dveře

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. š^eném `ásár či š<sup>e</sup>tém `esré, řec. dódeka. Vedle sedmičky nejdůležitější symbolické číslo. Nemá však tak bohaté symbolické souvislosti jako čísla tři, čtyři a sedm. V naprosté většině výskytů odkazuje na dvanáct synů Jákobových – kmenů Izraele a tím na úplnost Božího lidu.

Symbolika dvanáctky jako celku a úplnosti je společná všem starověkým kulturám a vyplývá z časových cyklů: přibližně 12 měsíců za 1 (celý) rok. Jiným zdůvodněním je to, že dvanáct je součinem elementárních posvátných čísel 3 × 4 (tak např. Filón). Z téhož důvodu je dvanáctka vhodná k počítání. Je z ní odvozen i šedesátkový systém sumersko-babylónský. Paradoxně jsou tedy obě čísla symbolizující plnost zdůvodněna opačně: sedmička svou nedělitelností, dvanáctka naopak dobrou dělitelností. Někteří vykladači odvozují počet dvanácti kmenů Izraele z kalendáře a kultu – od zodpovědnosti kmenů za svatyni během měsíců.

Vliv dvanáctky v Bibli je zprostředkován počtem kmenů Izraele. Projevuje se zejm. v kultických souvislostech a tam, kde je nutno zdůraznit kompletnost a nerozdělenost Izraele – což bývá v textu výslovně zmíněno, např. 12 posvátných sloupů pod horou Sínaj (Ex 24,4); inventář stanu setkávání a oběti při jeho zasvěcení (Nu 7,84-87); 12 kamenů vynesených z Jordánu v Gilgálu (Joz 4) – přímým ohlasem je oltář postavený Elijášem (1Kr 18,31).

Jednotu dvanácti kmenů symbolizuje náprsník na velekněžském rouchu (Ex 28,21). Společnou péči o svatyni vyjadřují dary pro obživu kněží (12 bochníků chleba, Lv 24,5) či lévijců (12 kusů skotu, Nu 7,3).

Kupodivu se dvanáctka nijak výrazně neuplatňuje v popisu chrámu. Jen obvod bronzových sloupů (1Kr 7,15) a 12 býků pod mořem (1Kr 7,25).

Že dvanáctičetná struktura Izraele je původní daností, plyne z toho, že je (druhotně, zpětně?) odvozována dvojím vzájemně neslučitelným způsobem: buď podle počtů synů Jákobových (tzn. včetně Léviho a Josefa) nebo podle izraelských kmenů, kterých je fakticky třináct, neboť vyčlenění léviovců je kompenzováno rozdělením Josefova podílu na dva jeho syny Efrajima a Manasese. Tato struktura je (patrně v relativně pozdní době a jen literárně) aplikována i na vnitřní členění izraelských čeledí (1Pa 25,9-31). Stejná struktura je – jako vyjádření početnosti lidu – aplikována i na potomky Izmaelovy (Gn 17,20).

Významnými úkoly bývá pověřeno 12 mužů: např. zvědové vyslaní do zaslíbené země (Nu 13,1-15) nebo správci pracující pro Šalomouna (1Kr 4,7). Ve vojenských souvislostech vystupuje často 12 tisíc mužů, vyslaných či pobitých: Nu 31,5; Joz 8,25; Sd 21,10; 2S 10,6; 17,1; Ž 60,2, případně 12 tisíc koní: 1Kr 10,26 aj. 12 tisíc lze interpretovat i jako 12 vojenských jednotek, např. pluků. Srv. Mt 26,53: Myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů?

V NZ je nejvýznamnější dvanáctkou kolektiv Ježíšových učedníků – apoštolů, jejichž počet odkazuje k dvanácti kmenům Izraele a také symbolizuje jednotu a úplnost Božího vyvolení, aplikovanou dříve na Izrael, nyní na církev (Mk 3,14-16; Mt 10,1-5). Proto musel být kolektiv apoštolů po Jidášově sebevraždě doplněn do počtu dvanácti (Sk 1,15-26).

Nejsystematičtěji pracuje se symbolikou dvanáctky Zjevení Janovo, i zde jde vesměs odkazy na izraelské kmeny a jejich úplnost. Zejm. v popisu sestupujícího Jeruzaléma: 12 bran, strážných andělů, základních kamenů,... Zj 21,12-21. Také 12 hvězd kolem hlavy ženy v Zj 12,1, což se natrvalo uplatnilo v mariánské ikonografii. Zesílením dvanáctky je 144 tisíc označených (12 tisíc z každého pokolení – viz výše): Zj 7,5-8.

Pak se ještě počet 12 vyskytuje příležitostně jako vyjádření velkého množství: 12 pramenů v Élim (Ex 15,27 – vedle sedmdesátky palem), 12 košů sesbíraných zbytků po nasycení zástupu (Mk 6,43 a par.).

Viz též čísla.