Tři

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: tři

autor: Moravec Jan    
       
předcházející heslo: třeba (je)        
následující heslo: Tři hospody

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. šálóš, řec. treís, je obecně posvátným číslem na celém starověkém Předním Východě. Tři prvky již tvoří uspořádanou strukturu s vnitřními vztahy. Jako počátek, střed a konec symbolizuje trojka uspořádání v čase, jako nebe, země a podsvětí symbolizuje vertikální uspořádání světa v prostoru (v horizontální dimenzi má tuto roli čtyřka). Elementární rodinu tvoří otec, matka a dítě. Proto v mnoha starověkých náboženstvích hrají významnou roli trojice (rodiny) bohů – zejm. v Egyptě byli bohové uspořádáni do trojic (v různých městech byly uctívány různé trojice, nejvýznamnější Usírev – Éset – Hor). V Mesopotámii byl svět rozdělen do kompetence tří bohů: Anu (nebe, severní část oblohy), Enlil (země a vzduch; na obloze oblast mezi obratníky), Enki – Ea (voda, podsvětí; jižní obloha).

I v Bibli je symbolické užití čísla tři časté, není vždy snadné rozlišit doslovný význam od symbolického. Pokud jde o označení množství, také nebývá zřejmé, zda jde o údaj přibližný (ve smyslu několik málo, pár...), nebo přesný, srv. čísla.

Stejně jako v pohádkách mají zakladatelé tři syny, z nichž jeden přebírá hlavní roli: Adam měl synů víc, ale jen tři jsou jmenováni, třetí Šét je hlavním pokračovatelem (Gn 5,3). Podobně tři synové Noémovi (Gn 9,18-19). Jób měl před zkouškou i po ní sedm synů a tři dcery (sedm je – podobně jako tři – vyjádřením úplnosti, ale silnějším). V setkáních mívají roli partnera tři osoby – např. Abrahamovi hosté (Gn 18,2); Jóbovi přátelé (Jb 2,11).

Velmi významné je číslo 3 v kultu, modlitbě, magii a komunikaci obecně. Účinné a ověřené je trojí vyslovení jména (obecně v magii), trojí zavolání (např. Samuele, 1S 3,8), trojí sklonění nad synem vdovy 1Kr 17,21, trojí zkouška (Ježíšova pokušení na poušti Mt 4,3nn a par., modlitby v Getsemane Mt 26,39.42.44 a par.), trojí selhání (Petrovo zapření Mt 26,34.75 a par.), trojí opakování vidění ve snu (Sk 10,16). V liturgii jsou zásadní výpovědi řečeny třikrát: Áronské požehnání Nu 6,24-26; trojí aklamace svatý svatý svatý Iz 6,3; Zj 4,8 (v tomto kontextu je významné, že Boží jméno je vyřčeno jen jednou, aby nevznikl dojem magické manipulace); Pavel se třikrát modlí, aby byl zbaven ostnu v těle: 2K 12,8.

V kultu se uplatňují doby nebo periody kultických úkonů o délce 3: Některá obětní zvířata mají být stará 3 roky: Gn 15,9; ovoce v zaslíbené zemi je po 3 roky tabuizováno: Lv 19,23. Během roku jsou tři hlavní svátky: Ex 23,14; tři modlitby během dne: Da 6,11. Lid se má pod horou Sínaj 3 dny očišťovat, aby byl připraven na setkání s Hospodinem: Ex 19,11-16. Každého třetího roku se odevzdával desátek (Dt 14,28).

Třídenní lhůta je neblahou dobou soudu či trestu: tři dny trvá tma v Egyptě: Ex 10,22. Stejně tak mor v Izraeli: 2S 24,13. Tato epizoda je ukázkou, jak proces tradice pracuje s číselnou symbolikou. V 2S dává Gád Davidovi na výběr mezi 7 lety hladu, 3 měsíci pronásledování a 3 dny moru. V 1Pa 21,12 je změna ze sedmi na stejně symbolické tři roky hladu, což vede k lepší symetrii textu. Neruší se tím asociace na jiné biblické hladomory, které jsou jak sedmileté (např. Gn 41,27; 2Kr 8,1), tak tříleté (2S 21,1; 1Kr 18,1).

Uplynutí a překonání této lhůty 3 dnů vede ke konversi, nové kvalitě: Jonáš je 3 dny a 3 noci v břiše ryby: Jon 2,1; Saul-Pavel u Damašku oslepne na 3 dny: Sk 9,9. Zásadní význam má Ježíšovo vzkříšení třetího dne nebo po 3 dnech: L 9,22; L 24,21.46; J 2,19; 1K 15,4. Doba od Ježíšovy smrti do vzkříšení fakticky 3 dnům neodpovídá (přímý rozpor s Mt 12,40), leda při započtení dne ukřižování i dne vzkříšení, je však zařazena do této symbolické linie.

Tato symbolika třídenní lhůty má prastaré kořeny v orientální mytologii. Např. ve vegetačním mýtu o sestupu Inanny – Ištary do podsvětí, je Inanna v podsvětí uvězněna po tři dny a noci – její ubité tělo na hřeb pověšeno bylo (!).

V NZ se objevují metafyzické trojice předjímající pozdější církevní učení o Trojici. Např. víra – naděje – láska: 1K 13,13; tři svědkové duch, voda a krev: 1J 5,7-8. Výslovně trojiční formulace jsou v ustanovení křtu Mt 28,19 a v pozdravu 2K 13,13.