Rodit

heslo: rodit

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: rodina        
následující heslo: rodokmen

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. j-l-d, řec. gennó, někde tiktó – označení jedné z přirozených funkcí ženy (nebo zvířecí samice), tj. vypuzování plodu a jeho plodových obalů z těla matky. Toto rození je v Bibli chápáno doslovně (biologická rovina), někdy však v přeneseném smyslu jako činnost duchovní nebo symbolická.

1. V biologickém smyslu je rození spjato především s ženou (Sd 13,24), matkou (Jr 15,10), ale i s vedlejší ženou (kral. ženina) (Gn 22,24). Užíváno i o zvířatech, medvědicích, laních atp. (např. Gn 30,39; Jr 14,5 aj.). Nerodící žena byla vystavena podezření z Boží nepřízně, ne-li prokletí (1S 1,5-11; L 1,48). Žena, která přiváděla na svět děti, zvl. syny, posilovala životní sílu rodiny, pokračování rodu. V Izraeli sloužila rodící žena k uskutečňování Božích zaslíbení (Gn 17,19; L 1,13.31). Porody biblických žen probíhaly většinou lehce (Ex 1,19), ale byly i výjimky (Gn 35,16; Iz 37,3; Oz 13,13). Žena rodila v podřepu (1S 4,19), někdy s pomocí porodních bab (Ex 1,15nn); při porodu nebýval muž přítomen (Jr 20,15). Při adopci dítěte se porod alespoň napodoboval (Gn 30,3; 50,23). Porodní bolesti byly často chápány jako následek prvotní Boží kletby (Gn 3,16), i zde však byly výjimky (Iz 66,7). Po porodu zůstávala žena po určitý čas nábožensko-kulticky nečistou (Lv 12,2-5). V den narození byla odříznuta pupeční šňůra, dítě bylo omyto vodou, potřeno solí a zavinuto do plenek (Ez 16,4nn; L 2,7). Potrat zaviněný úrazem (srv. Ex 21,22; Ž 58,9) byl pokládán za neštěstí (Jb 3,16; Kaz 6,3 aj.), nikoli však za osudové znamení jako u pohanů. Neplodnost byla považována za projev Božího soudu (1S 1,5nn). Teprve narození syna vedlo k plné úctě k matce (1S 1,6nn; srv. Gn 16,4; 30,1n). Někde slouží biologický porod jako podloží bibl. zvěstování ve smyslu duchovně symbolickém. Tak znamení dané Achazovi: Hle, dívka počne a porodí syna... (Iz 7,14); tento syn mladé ženy (hebr. `almá, v LXX však parthenos panna) nastolí základní obrat v dějinách izr. lidu (Iz 7,10-17, srv. Iz 9,5). Nz. křesťané vztáhli toto sz. místo na narození Ježíše (L 2,1-20). Nábož. kvalitu ženských porodů v Bibli ilustruje skutečnost, že dítěti (zvl. synovi) bylo uděleno jméno zvěstného obsahu (srv. Gn 4,1n aj.) a že některá z nejvýznamnějších jmen tvoří nejen rodopisnou, nýbrž i zvěstnou osnovu jmenných seznamů (hebr. tólédót – např. Gn 5 aj.).

2. Někdy je pojmu rodit užito přeneseně, teologicky. Např. v tzv. soudních scénách zvl. u proroků: kvílení rodičky připomínají hrůzy Božího soudu (Mi 4,9; Jr 22,23 aj.). Nebo jsou dětem některých sz. proroků přidělena symbolická jména. To přináleží například k problematice knihy Ozeáš (srv. Oz 1,2nn aj.). Prorok tu bojuje proti porodním ritům k poctě Baalově (srv. j-l-d Oz 1,3.6). Budoucnost Izraele ohlašují zase jména synů Izajášových (Iz 8,1-4). Metaforicky se používá výrazu rodit pro vztah mezi Hospodinem a jeho lidem, Bůh zde počíná a přivádí na svět Izraele (Nu 11,12, srv. Dt 32,18). Také Jeruzalém (dcera sijónská) duchovně rodí své syny (Iz 66,8). Pavel zplodil Evangeliem křesťany v Korintu (1K 4,15). Obrazné užití slovesa rodit najdeme též ve zvěsti proroků (Iz 55,10) i v pásmu mudroslovném (Jb 38,28). Hodné pozoru je též užití kultické a právní, např. v tzv. královských Žalmech (Hospodin rodí svého syna – tj. krále, Ž 2,7). V okolních přírodních kultech byla plodnost nejvyšší hodnotou. Rození biblických žen s tím nesmělo mít nic společného. Přesto slyšíme radostné slovo o lidském plození a množení se (Gn 1,28).