Žena

heslo: žena

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: žeň        
následující heslo: ženich

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků nejčastěji hebr. 'iššá; řec. gyné, základní význam je blízký významu slova ž. v současných jazycích, rozdílné jsou však konotace (to, co podvědomě souzní), které jsou ovlivněny tradicemi a představami starověkého Orientu a antiky.

1. Velká část biblických textů předpokládá patriarchální společnost, v ní být mužovou pomocí (Gn 1,27) znamenalo posílení ženina postavení. Její poslání stejně jako vůbec její existence byla odvozena od poslání mužova a naopak mužovo selhání před Bohem, jeho hřích, byl druhotně odvozen od hříchu ž. (Gn 3,16). Proto i právně bylo její rozhodování závislé na rozhodování jejího otce a později muže (Nu 30,4-17), který měl právo manželku propustit (Dt 21,14). Svatební dohody ponechávaly jen málo místa pro vliv osobního vztahu při volbě partnera. Největší chválou ženy bylo, když porodila a vychovala syny (např. Gn 30,1-8). Přesto ž. hrála v literatuře a zřejmě i v ústní slovesnosti velkou roli jako předmět mužovy touhy a manželovy péče, jak o tom svědčí Píseň Šalomounova, a měla významné postavení v domácnosti, jak o tom čteme často v knize Přísloví (Př 31,10-31). Nadto v Bibli nalézáme celý zástup mimořádných žen, které svými činy poznamenaly dějiny Izraele (Sára, Debóra, Rút, Ester, Júdit, a na druhé straně Atalja nebo Jezábel.

2. Ježíš měl žačky a ženy, které se o něj staraly ze svých prostředků (L 8,2n). Zasliboval záchranu ženám, které byly deklasovány (J 8,11; Mk 14,3-9parr) a ženy jsou Ježíšovi nejblíže ve chvíli jeho smrti, jako první slyší o jeho vzkříšení (Mk 15,40-41; Mk 16,1-8parr a v Janově evangeliu se Marii Magdalské zjevuje vzkříšený Ježíš dříve než svým učedníkům (J 20,14-17).

3. V křesťanské tradici hrály významnou roli Ježíšovy jednoznačné výroky o mužově povinnosti neopouštět manželku a o nezbytné vzájemné věrnosti a odpovědnosti (Mk 10,2-9parr; 1K 7,10n). Nemůžeme v tom vidět zbytek zákonictví, jde především o odhalení základního lidského vztahu, v němž se odráží vážnost, s níž člověk přijímá evangelium a podle toho jedná s nejbližším bližním, jímž je především partner v manželství. V Pavlově myšlení není před Kristem zásadně žádný rozdíl mezi mužem a ženou (Ga 3,28) a ženy hrály v jeho křesťanských obcích významnou roli jako vdovy pečující o potřebné, ale i jako jáhenky (Ř 16,1). V později vzniklých kanonických knihách NZ se postupně prosazuje tradiční závislé postavení ženy, které souvisí s adaptací církve na její delší dějinnou existenci a s potřebou jistého přizpůsobení mravům okolí (např. 1Pt 3,1-6; 1Tm 2,11-15). Asketické potlačení ženského prvku a erotického života zůstává jen jednou možností. Pod vlivem gnóze některé skupiny křesťanů vědomí o rovnosti žen a mužů sice zachovaly, aby vzápětí ženy degradovaly tím, že jim přisoudili mužskou roli (EvTom 114) a popřely hodnotu erotické lásky mezi mužem a ženou (Skutky Pavla a Thekly) a tak i funkci žen jako matek. To byl jeden z důvodů, proč tyto skupiny vymíraly. Žel, představa o hříšnosti pohlavního života samotného a degradace žen se dodnes udržují v některých oblastech křesťanství. V. t. matka.