Kletba

heslo: kletba

autor: Soušek Zdeněk    
       
předcházející heslo: Kleopatra        
následující heslo: klíč

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků h. většinou 'alá ; ř. (LXX i NZ) předně 'ara, několikrát katara a několikrát různě.

- označuje slovní projev, který má konkretní, až magický dopad na jednotlivce nebo společenství. Jako přísežný závazek, za jehož porušení dopadne na porušitele stanovený trest, se používala při uzavírání smluv, nejen mezi lidmi navzájem (Gn 26,28), ale i při uzavírání Boží smlouvy s lidem (Dt 29,11-20). Sám Hospodin jí svou smlouvu potvrzuje a zavazuje sebe (Dt 29,11) i lid k dodržení. Nedodržení bude mít pro porušitele těžké následky (Dt 29,20; 2Pa 34,24; Da 9,11), ba sám se stane kletbou (Jr 42,18; 44,12). Užívala se též na osvědčení neviny v procesech tzv. Božího soudu, např. při nařčení ženy z nevěry (Nu 5,20-28).

Bylo přesvědčení, že vyřčená kletba působí dál samočinně (Za 5,3).

K. byla ovšem používaná i nezákonně jako projev msty, nenávisti nebo závisti k poškozování druhých (Ž 10,7; J 7,49n). Takto vyslovená kletba byla považována za hřích (Jb 31,30; Oz 4,2). Zabránit jejímu dopadu bylo možno jen včasným zásahem. Proto věděl-li kdo něco o neoprávněné či nezákonné kletbě, měl to neprodleně ohlásit knězi; neučinil-li to, stával se spoluviníkem (Lv 5,1; Př 29,24).

Podle Pavla ti, kdo spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou (Ga 3,10). Z ní nás vykoupil Kristus (Ga 3,13).

V. t. prokletí.