Judsko, judský
heslo: Judsko, judský
autor: Dušek Jan
předcházející odkazové heslo: Judovci
předcházející heslo: Judova epištola
následující heslo: Julie
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. jehúdá, řec. iúdaia, kral. Judstvo, zeměpisné pojmenování, které nejprve označovalo hornatou oblast se stržemi zhruba ohraničenou na severu Betlémem a na jihu Chebrónem. Texty zmiňují na tomto území různé rody. Eponymním předkem J. se stal Juda, syn Jákobův. Kálebovci sídlili na území severně od Chebrónu a severně od Beer-šeby (Joz 15,13-19; Sd 1,20; 1Pa 2,42-50) a patřili do čeledi Kenazejců (Nu 32,12; Joz 14,6.14; 15,17; Sd 1,13; 3,9.11; 1Pa 4,13), kteří byli příbuzní edómských kmenů (Gn 36,11.15; 1Pa 1,36). Rod Otníelův (také kenazejský rod) sídlil v Debíru (Joz 15,16-19; Sd 1,12-15), jihozápadně od Chebrónu. Na severu J. byl Betlém centrem okresu Efrata. David, narozený v Betlémě a spřízněný s Kálebovci skrze své ženy Abígajil z Karmelu (1S 25,39-42) a Achínoam z Jizreelu (1S 25,43; srov. Joz 15,55n., 1S 25,3), mohl sjednotit jednotlivé rody, zformovat kmen Juda a stát se j. králem (2S 2,2-4). Tehdy se poprvé v SZ objevuje výraz dům judský
(2S 2,2-4), který nahrazuje Davidovo Chebrónské království. Debořina píseň (Sd 5) J. nezmiňuje.
Po nástupu Davida na izraelský trůn přetrvával rozdíl mezi Judskem a Izraelem (2S 5,5; 11,11; 19,41-44; 24,1.9; 1Kr 1,35; 4,7-19) a je potvrzen událostmi jako Abšalómova (2S 15-18) a Šebova (2S 20,1-22) vzpoura; obě vzpoury byly podpořeny lidmi z Izraele (2S 15,2.6.10.13; 18,6n.; 20,1n.). Po Šalomounově smrti (1Kr 12) zůstalo J. věrné rodu Davidovu. Ačkoli Jeruzalém původně nebyl obydlen ani Judejci ani Izraelci, brzy se stal hlavním městem J., protože zde sídlil král, jeho dvůr a jeho úředníci. Hranice J. popsané v Joz 15,1-12.20 a j. lokality podle Joz 15,21-61 jsou pravděpodobně z doby Chizkijáše nebo Jóšijáše. Tento seznam je nicméně výsledkem redaktorské práce.
Historický rozdíl mezi J. a Izraelem nezmizel ani v době, kdy obyvatelé Izraele patrně prchali do J. před asyrskou okupací. Navzdory babylónskému exilu a míšení obyvatel v 8., 7. a 6. stol. př. n. l. si j. provincie v době perské stále zachovávala odlišnost od samařské provincie, kdy judské centrum ctitelů Hospodina bylo v Jeruzalémě a samařské na hoře Gerizím. V době perské termín jehúdá označoval území, kam se vrátili Judejci z Babylónie. Jednalo se jen o Jeruzalém a jeho nejbližší okolí. Později, v době helénistické, kdy se obyvatelé Samaří účastnili boje proti j. povstalcům na straně Seleukovců (1Ma 3,10) a po zničení samařské svatyně Hospodina na hoře Gerizím Janem Hyrkánem roku 128 př. n. l. (JosFl, Ant 13,256) nebo později, došlo k definitivnímu rozdělení mezi J. a Samaří. Po hasmonejských válkách je možné hovořit o J. ve smyslu j. království, stejně jako v době herodovské (srov. L 1,5). Po židovské válce nesou Vespasiánovy mince nápis Iudaea capta. V evangeliích je jméno J. chápáno v protikladu k Samařsku a Galileji (Mt 2,5 atd.).
(shrnuto zejména podle E. Lipiński, "Juda", in P.-M. Bogaert et al. [eds.], Dictionnaire encyclopédique de la Bible, Brepols, 1987. str. 693-694, a podle starověkých pramenů)