Judova epištola

heslo: Judova epištola

autor: Roskovec Jan    
       
předcházející heslo: Júdit
následující odkazové heslo: Judovci      
následující heslo: Judsko, judský

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků kanonická kniha NZ, patří mezi tzv. obecné či katolické listy, neboť podle úvodní části má formu dopisu, nejsou v ní však uvedeni jmenovití adresáti.

1. Autor a doba sepsání

Autor tohoto kratičkého spisu (25 veršů) se představuje jako Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakuba (v. 1), čímž je nejspíš míněn jeden z Ježíšových bratří (Mk 6,3 par. Mt 13,55), nikoli Juda Jakubův jmenovaný mezi dvanácti Ježíšovými učedníky u Lukáše (L 6,16; Sk 1,13). Některé údaje v textu epištoly – chápání víry ve smyslu předaného učení (vv. 4, 20), pohled na apoštoly jako na skupinu z minulosti, jejíž proroctví se plní (v. 17) – ukazují na její poměrně pozdní původ, patrně v době popavlovské. To společně s kvalitní řečtinou Ju vede k domněnce, že ve skutečnosti jde o dílo neznámého křesťana z konce 1. stol. (viz pseudepigrafie), nejspíše z oblasti Palestiny, kde byla dosti dlouho uznávána autorita Ježíšových bratrů a jejich potomků.

2. Obsah

Obsahově je Ju varovným výpadem proti jakýmsi bezbožným lidem (v. 4), kteří mezi křesťany působí zřejmě s nárokem jisté vůdčí autority (pastýřů: v. 12); za ohrožující je pokládána jejich svévolná lehkomyslnost. Ju vede své čtenáře k respektu před Božím soudem, ale i před ohrožující silou zla a nadosobních mocí, ovládajících lidský život. Argumentuje především odkazy k příkladům nejen ze SZ, ale také z nekanonických spisů. Tímto užitím apokryfních textů je v NZ ojedinělá.

3. Vztah k 2P

Větší část obsahu Judovy epištoly byla – po odstranění narážek na nekanonické spisy – použita autorem druhé ep. Petrovy v 2P 2.

4. Členění

1-2 Preskript s odvoláním na Jakuba, podobný 1Pt

3-16 Varování před svůdci (bludaři) a jejich charakteristika

17-23 Pokyny a výzvy adresátům

24-25 Závěrečná doxologie bez požehnání