Semitské jazyky

heslo: semitské jazyky

autor: Tomášek Petr    
       
předcházející heslo: Semité        
následující heslo: sen

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků jazyková rodina, rozšířená především v oblasti starověkého Předního východu, pojmenovaná dle biblického Šéma.

Mezi s. j. patří některé významné biblické jazyky: především oba sz originální jazyky hebrejština a aramejština; dále pak jazyky význačných starověkých překladů: aramejština jako jazyk targúmů a syrština (dialekt aramejštiny) jako jazyk křesťanské pešity. Opomenout nelze překlady Bible do arabštiny (překlad rabiho Saadji Gaóna), či staré etiopštiny (e/ge'ez). Ve zmíněných jazycích jsou dochované také texty apokryfní a pseudoepigrafní literatury.

Pro biblistiku je mimo to důležitá akkadština (a její dialekty asyrština a babylónština) jako jazyky oficiálních dokumentů i dalších pramenů z oblasti Mezopotámie, jenž mohou mnohdy velmi objasnit dobový kontext bibl. textů. Neméně to platí pro epigrafický materiál dochovalý v oblasti syropalestiny v jazycích příbuzných staré hebrejštině, obzvláště ve féničtině, amónštině, moabštině, kenánštině, či ugaritštině.

Název s. jazykové rodiny navrhl v r. 1781 německý historik August Ludwig von Schlözer inspirován rodokmenem v Gn 10. Rodopis však primárně hovoří o národech a některé z národnostích skupin připisovaných Šémovým potomkům očividně nepatří ke skupinám hovořícím s. j. Přesto je toto pojmenování ve většině případů poměrně trefné a proto se v jazykovědě ujalo, ač není exaktní.

S. j. patří do širší jazykové skupiny, nazývané dříve jako hamito-semitské j. (k tomu srv. Chámův rodokmen v Gn 10), dnes spíše označované jako afro-asijské jazyky. Mezi tyto patřila např. egyptština a její pozdní forma koptština.

Členění s. j. je nejisté. Dříve uvažovaný stromový model, dle kterého se z nejstarších jazyků postupně oddělovaly jednotlivé jazyky, které se pak později znovu členily na další dialekty a jazyky, je dnes všeobecně zpochybňován. Spíše se zdá, že se s. j. ovlivňovaly navzájem mezi různými skupinami.

Pokud bychom se přidrželi klasického členění, pak by základním členěním s. j. jazyků bylo dělení na východní s. j. (mezi ty by patřila akkadština se svými dialekty babylónštinou a asyrštinou) a na skupinu západních s. j. Ty se pak dále člení na jihozápadní s. j. (arabština, jižní arabština a etiopština) a skupinu severozápadních s. j.

Skupina severozápadních s. j. je přitom pro biblistiku nejdůležitějších, neboť se v ní nachází jak aramejština a ugaritština, tak skupina kananejských dialektů, mezi které (vedle např. féničtiny, moábštiny, či amónštiny) bývá řazena též hebrejština.

Za základní znak s. j. bývá považován kořen sestávající ze tří souhlásek. Podstatná část s. písem se píše zprava doleva.