Šém

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Šém

autor: Slabý Jindřich    
       
předcházející heslo: šelma        
následující heslo: Šema

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. šém; kral. Sem., vl. jm. znamenající jméno (ale srv. akkad. šumu(m), které může mít význam jméno i syn), vzniklo snad vypuštěním teoforického prvku. Š. byl snad nejst. syn Noemův (to se zpravidla vyvozuje z Gn 5,32; 10,1.21 v kombinaci s Gn 9,23.24.27; podle Gn 10,21 LXX i masoretské akcentace tohoto v. byl však Jefet st. než Š., viz odlišné překlady ČEP a BKr) a spolu se svými bratry Chámem a Jefetem jeden z praotců popotopního lidstva (Gn 10,31n). Rozdělení národů v Gn 10 nesleduje lingvistická kritéria – např. Š. syn Élam nepatří mezi národy mluvící semitským jazykem v moderním smyslu slova. Velmi zhruba lze říci, že Chámovo potomstvo obsadilo podle Gn 10 země ležící směrem na j., Jefetovo na s. a Šémovo na v. od levantského pobřeží. Zatímco genealogie Gn 10,21-31 popisuje národy vzešlé ze Š. potomků, sleduje rodokmen Gn 11,10-26 jen přímou linii vedoucí od Š. k Abra(ha)movi, který je Šémovým potomkem v deváté generaci. Š. je tak i přímým předkem Izraele, s nímž je téměř ztotožněn v Gn 9,26n. Lukášovo ev. jmenuje Š. (Sém) v Ježíšově rodokmenu (L 3,36).