Sen

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: sen

autor: Sokol Jan    
       
předcházející heslo: semitské jazyky        
následující heslo: Senacherib

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. chalóm, řec. onar. Sen se dlouho pokládal za zdroj důležitých sdělení. Člověk – zejména ve vyšším společenském postavení – se musí neustále rozhodovat a na jeho rozhodnutích často závisí osudy i životy mnoha jiných. Rozhodování ovšem míří do budoucnosti, která je člověku zásadně neznámá. Lidé dávných dob navíc daleko silněji pociťovali svou závislost na počasí, na přírodě, na různých vnějších silách, takže přikládali větší váhu danému osudu než svým vlastním možnostem a schopnostem. Proto se odjakživa snažili nejistotu rozhodování nějak omezit, nahlížet do budoucnosti, zkoumat osud. K tomu se celkem přirozeně nabízely nečekané a překvapivé obrazy, na něž si člověk při procitnutí vzpomíná – totiž sny. Naši dávní předkové je většinou připisovali zemřelým nebo bohům, kteří vědí, co my nevíme, a snažili se v nich nalézat výstrahy či pokyny k jednání. Snové obrazy však nebývají příliš zřetelné a jednoznačné, takže potřebují výklad. Vykládání snů tedy patřilo mezi velmi ceněné dovednosti, někde i mezi povinnosti kněžstva. Důsledné odmítání snů najdeme teprve u Cicerona a pak v evropském osvícenství, kdežto úplně jiný význam snů – pro poznání nás samých, našeho nevědomí – objevili S. Freud a C.G. Jung.

Starý Izrael ostře odmítá představu neosobního osudu, který podle prvních řeckých myslitelů vládne i bohům, neboť jeho budoucnost je v rukou Hospodinových a je navíc zajišťována úplně jinou cestou – totiž zaslíbením a Smlouvou. Ani on se však nezříká možnosti, že by mu Hospodin mohl důležité věci sdělovat právě prostřednictvím snů, zejména v nejstarších dobách. Ve spánku se totiž člověk nevěnuje svým starostem, a tak nejlépe uslyší (srv. 1S 3,9).

Tak v Gn 20,3-7 varuje Hospodin gerarského krále Abímeleka, Gn 28,12-17 slibuje Jákobovi velkou budoucnost a Gn 31,24 před ním varuje Lábana. V SZ je to především Josef, jenž podle známého vyprávění měl dar vykládat sny. Proslavil se jím na dvoře faraonově (Gn 37,5-20; Gn 40,5-41,36). Podobně se líčí úspěch Danielův u Nebúkadnesara (Da 2; Da 4), a i jeho proroctví začíná jako sen (Da 7,1). Díky pohotovému pochopení snu porazí Gedeon Midjánce (Sd 7,13nn). Zato Šalomoun ve snu rozmlouval s Hospodinem a získal jeho náklonnost i moudrost (1Kr 3,5-14). Také Joel ohlašuje sny starců jako nadějnou událost (Jl 3,1). Věrohodnost těchto snů je přitom mimo pochybnost (Gn 28,17; 1Kr 3,15).

Jistou kritiku snů a hádání – ovšem jen na základě podezřelého obsahu – najdeme v Dt 13,1-5: pokud by sen říkal pojďme za jinými bohy, nesmíš ho poslouchat. Spíše odmítavě mluví o snech Ž 73,20, Kaz 5,2.6, Jb 7,14 a Jb 20,8, kdežto Jb 33,15 je sen opět varováním Božím. Příčinné vysvětlení snu (hladem, žízní) najdeme u Iz 29,7n, u Jr 23,25.27.32 a Za 10,2 je řeč o klamných snech, podobně i Sír 34,1-8.

V NZ se s. vyskytuje jako řízení Boží v událostech okolo narození Ježíšova v Betlémě [Mt 1,20; 2,12-22], později se na s. jako varování odvolává už jen žena Pilátova [Mt 27,19]. Jinak na místo snu (o němž by bylo možno pochybovat) důsledně nastupuje vidění nebo zjevení, jak to naznačuje už kniha Danielova [srv. Da 7,1; 8,1; 9,2; 10,1], někdy spojené i s přímým zásahem Božím [Sk 10,3.10.30; 12,7; 2K 12].