Vyznání (formule)

heslo: vyznání (formule)

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: vyvýšit        
následující heslo: vyznat

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků (v. i vyznat, tam údaje o hebr. a řec. ekvivalentech); veřejné stvrzení vztahu k Bohu

1.1. Uprostřed pohanského prostředí (včetně výroku před soudem; svědek, svědectví).

1.2. Před shromážděnou křesťanskou obcí při křtu dospělého (později tzv. redditio symboli, v pobiblické době i při zřetelném odmítnutí falešného učení hereze) nebo

1.3 V rámci společné liturgické oslavy Boha (tzv. aklamace). Toto rozdělení platí až od druhé křesťanské generace a není doložitelné ve všech tehdejších oblastech církve. Zachycuje však zřetelný trend, který se obecně prosadil na konci 1. st.

Formule v. (jako takové bývají označovány zejména v NZ, užívá se v řec. termín homologia).

2.1. Spojují jméno Ježíš s některým výsostným (mesiášským) titulem v tzv. identifikačním výroku (Ježíš je Mesiáš-Kristus- např. 1J 5,1; Ježíš je Syn Boží – Mk 1,11parr.), to zejména u typu 1.1 a 1.2, nebo v prostém zvolání (Ježíš [je] Pán – např. 1K 12,3; Fp 2,11b; sr. L 12,8 [Kral. vyznat; ČEP přiznat]).

2.2. Jiné obsahují stručný výrok o události záchrany. V SZ shrnují Boží jednání, které Izrael poznal jako svou záchranu (někdy i prostřednictvím napomenutí a tvrdého soudu), zejm. společné vyznání spojující dosud všechny židy, tzv. š^ema` (Dt 6,4-6) nebo starší vyznání, obsahující shrnutí dějin Izraele (Dt 26,5b-10a), V NZ je klíčovou osobou Ježíš. V této souvislosti sehrál ústřední roli výrok o Ježíšově vzkříšení, kombinovaný často s výrokem o jeho zástupné smrti (ten je základní součastí tradice večeře Páně).

2.3. Slavnostně formulovaná v., která Pavel již většinou sám přejal, jsou kombinací typu 2.1 a 2.2: tzv. formule víry (1K 15,3b-5) titulu Kristus, výroku o zástupné smrti a svědectví o vzkříšení, formule Syna (Ř 1,3-4) titulu Mesiáš (nepřímo), Syn Boží a výroku o vzkříšení, hymnus v Fp 2,6-11 titulu Pán s výrokem o ponížení a vyvýšení (interpretujícím smysl výroku o vzkříšení) a pod. V 1J 4,2.3 a 2J 7 (v řec. sloveso homologó) je předmětem v. inkarnace, v 1Tm 6,12.13 patrně již souhrn výroků víry.

Na formuli víry navazují pozdější v. z 2. st. (římské a gallské), na ně navázalo apoštolské vyznání víry, Nicejsko-cařihradské (spojující všechny křesťanské církve) a další formulace.