Velitel
heslo: velitel
autor: Balabán Milan
předcházející heslo: Velikonoce
následující heslo: velmož
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. sar, násí', přibližně odpovídá výrazům nágíd, popř. rav, řec. hégemón, archón, výjimečně archipoimén. Hebr. výraz sar je odvozen od s-r-r spravovat, velet, vládnout, v kauzativním tvaru: dosadit velmože (Oz 8,4). (nágíd, odvozeno od n-g-d -hlásat, hlásit, seznamovat s něčím; neged před, napřed; nágíd vévoda, vůdce, představený, popř. vezír. Výraz rav četný, značný, hodnostář Est 1,8, odvozeno od r-b-b být početný, mít hojnost, rozmnožit se.)
1. Vojenští velitelé: Davidova vojska (1S 22,2), určitého (různého) počtu vojáků (Nu 31,14), Jr 51,59 zmiňuje Serajáše, ústředního vojenského ubytovatele (ČEP: velitel ležení při odpočinku
), který doprovázel krále Sidkijáše na výpravě do Babylóna; vidno, že vysocí v. (důstojníci) bývali v požadované diplomatické pohotovosti. Ostatně Iz 3,3 naznačuje, že velitel patřil k nábožensko-společenským oporám jeruzalémské elity. 2S 4,2 jmenuje Baanu a Rekába, dva Íš-bóšetovy velitele houfů. Mezi velitele patřili velitelé krajů vytvářející specifickou organizaci (1Kr 20,14).
2.V chrámu existovala síň velmožů
(Jr 35,4). Kniha Ezdráš uvádí též předáky kněží a levítů i předáky izr. rodů v Jeruzalémě a ti se nacházeli v komorách Hospodinova domu
(Ezd 8,29). Kniha Leviticus mluví o předácích svatyně
(hebr. sáré-qódeš) a o předácích Božích
(1Pa 24,5). Pozorovat lze propojení nebo aspoň spojení oblasti civilní
a bohoslužebné. Do oblasti kultu spadá Chananjáš, správce chrámového hradu (Neh 7,2).
3. V. byli i předáci izr.kmenů (Sd 5,15; Ž 68,28). Předáci isacharovští se správně, i když riskantně rozhodli pro program
Debóřin a Bárakův (Sd 5,15). Na opačné straně stáli velmoži babylónského krále (Jr 18,22; 38,22) nebo méně významní velmožové midjánští (Sd 7,25).Čtemei o knížatech
(ČEP) týrských (Iz 23,8) nebo představitelích jiných národů. Někteří velitelé či předáci figurují hned vedle králů (Jr 4,9; Oz 3,4), byli tedy vysokými královskými úředníky, králi dosazovanými nebo ve funkci oficiálně potvrzenými.
4. Hebr. označení sárím mají i faraónova knížata
(Gn 12,15 – ČEP) Potífar byl velitelem tělesné stráže faraonovy (Gn 37,36), ten dohlížel i na Josefa v egyptském vězení (Gn 40,3). Izr. lid v Egyptě ujařmovali drábové
– dohlížející velitelé (Ex 1,11). Vybraní Hebrejci byli ustanoveni nad faraonovými stády (Gn 47,6).
5. Po světodějném ediktu Kýrově bylo potřebí evidovat a garantovat poklad peněžitých (nebo věcných) sbírek sloužících judským navrátilcům. Zde se objevuje judský předák (zde užito hebr.výrazu násí') Šéšbasar (Ezd 1,8).
6. Jozuovi, jenž pokračoval v díle Mojžíšově, se ukázal nebeský velitel Hospodinových zástupů
(Joz 15,14n). Tady jsme už mimo oblast čistě profánní. Kniha Daniel zná mimo pozemského velitele – záchranného ochránce (jakéhosi svatého předáka) Izraele a jakéhosi jeho patrona Míkaela (Da 10,13). Svého velitele, předáka i patrona měli i Peršané (Da 10,20) i ostatní národy (sr. funkci andělů
– patronů maloasijských křesťanských sborů (anděl církve, řec. angelos ekklésias, v Efezu – Zj 2,1 a ostatních šest sborů). V NZ je citováno prorocké místo, že z judských knížat (řec. hégemón) vyjde Vévoda a Pastýř (Mt 2,6). Velitelem či knížetem může být i město!
7. V NZ se pojmu hégemón, hégemonia nebo slov. hégemoneuó užívá k označení imperiálních nebo místodržitelských vládců, sem patří vladař Pilát (Mt 7,22) i místodržitel Félix (Sk 23,2n). Zmíněna je i hegemonie (lat. imperium) římského císaře Tiberia (L 3,1). – Na vědomí a svědomí nutno vzít skutečnost, že toliko Bůh je velitelem velitelů
(Da 8,25) a že Kristus je velitel pastýřský, nejvyšší pastýř
(1Pt 5,4 – zde použito výrazu archipoimén). V pozadí jsou staré představy o pastýřském mesiášském Vladaři (sr. Iz 44,28; Jr 3,15).