Jozue

heslo: Jozue

autor: Sláma Petr    

předcházející odkazové heslo: Joziáš      
předcházející heslo: Józabad        
následující heslo: Jsem, který jsem

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků kanonická kniha SZ, jejíž hlavní postavou je Jozue, hebr. j^ehóšu`a, řec. iésús, kral. Jozue. Hebr. jméno vlastní, znamená Hospodin[ova je] spása.

1. Postava

Jozue, syn Núnův, je podle bezmála 30 zmínek v Pentateuchu nástupcem Mojžíšovým v čele lidu Izraele, vyvedeného z Egypta. Rodem Efrajimovec (Nu 13,9), vede Izrael při bojovém obsazování a dělení zaslíbené země. Objevuje se na scéně překvapivě samozřejmě a nikterak nepředstaven krátce po přechodu Rudého moře, když na Izrael zaútočí Amálekovci, tajemstvím obestření arcinepřátelé Izraele (Ex 17,8nn). Pod jeho vedením Izrael vítězí, ovšem pouze tehdy, když mu s pomocí Árona a Chúra žehná Mojžíš. Doprovází Mojžíše na horu Sínaj (Ex 24,13), slouží mu, je strážcem stanu setkání (Ex 33,11), žárlivě střeží Mojžíšovo výsadní postavení (Nu 11,28), účastní se výzvědné výpravy do kenaanské země a spolu s Kálebem pobízí lid ke statečnosti (Nu 1314). Před smrtí jej Mojžíš vkládáním rukou veřejně pověří vedením lidu (Nu 27,18-23; Dt 34,9nn). Mimo Bibli o něm není nezávislých dokladů.

2. Kniha

Jako první z knih Předních proroků navazuje svým dějem na knihu Nu a Dt. Líčí boje Izraelců vedených Jozuem s Kenaanci (kap. 1-12) a rozdělení dobyté země mezi izraelské kmeny (kap. 13-24). Jozue posílen Hospodinem (Joz 1) vysílá do Jericha zvědy, které zachraňuje nevěstka Rachab poté, kdy je jejich mise prozrazena a po zvědech vyhlášeno pátrání (kap. 2). Izraelci přecházejí suchou nohou Jordán a na břehu budují z přivalených kamenů památník Gilgál (kap. 4), paralelní etiologie Gilgálu (kap. 5) hovoří o obřízce všech Izraelců, provedené zde na znamení odvalení egyptské potupy (souvislost slovesa g-l-l, přivalit i odvalit a názvu Gilgál) a o Jozuově setkání s andělem – velitelem Hospodinova zástupu. Po sedmidenním obcházení padají zdi Jericha (kap. 6) a jeho obyvatelé jsou až na Rachab povražděni. Jozue losem zjišťuje Ákana Joz 7, který se nezdržel zakázaného lupu v Jerichu a Izraeli tak způsobil prohru před městem Aj, to je ale nakonec také dobyto (kap.8). Jozue nato buduje Hospodinu oltář na hoře Ébal a Gerizím (místě pozdějšího samařského chrámu), uzavírá smlouvu s domácími Gibeóňany, předstírajícími však, že jsou z daleka (kap.9). Na obranu Gibeoňanů vytáhne Jozue z Gilgálu a svádí úspěšný boj s jeruzalémským Adonísedekem a dalšími kenaanskými králi; Joz 10,13 vypráví, že slunce zmlklo a měsíc stál, dokud lid nevykonal pomstu nad svými nepřáteli, shrnující zprávy (kap. 11 a 12) líčí dobytí severu i jihu Kenaanu. Následující kap. 13-22 líčí rozdělení měst i celého území v tzv. Předjordání i Zajordání jednotlivým kmenům Izraele. Závěr knihy líčí Jozuovu výzvu k rozhodnosti a varování před svazky s domorodci (kap. 23). Na shromáždění, které svolává do Šekemu (kap. 24), Jozue rekapituluje příběhy praotců, vyvedení z Egypta, putování po poušti apod.

V židovském kánonu patří mezi tzv. Přední proroky, v LXX mezi knihy historické. Samařané, jejichž základní kánon tvoří pouze pět knih Mojžíšových, mají nicméně mezi dalšími svatými spisy také arabsky psanou Knihu Jozue. Líčí dějiny Izraele od doby Jozua až po 4.stol.n.l.

3. Přehled látek

1-12 vstup do zaslíbené země a její obsazení

1 Hospodin povolává a instruuje Jozueho

2 zvědové Izraele v Jerichu, nevěstka Rachab

3-4 divuplný přechod Jordánu, památník (svatyně) v Gilgálu

5 obřezání lidu, hod beránka a slavnost nekvašených chlebů

6 obsazení Jericha (pars pro toto dar země zaslíbené)

7-8 dobývání Aje, pravidla bojů Hospodinových

9 Gibeón jako neizraelská enkláva v zemi

10-12 obsazení zbytku země, rekapitulace a celkový přehled

13-22 rozdělení obsazené země na dědičná území kmenů

23-24 rekapitulace a závěr

23 Jozuova testamentární řeč, napomenutí k věrnosti Hospodinu

24 lid (všechny kmeny) uzavírá v Šekemu smlouvu s Hospodinem