Šimon
heslo: Šimon
autor: Tichý Ladislav
autor: Slabý Jindřich
předcházející heslo: Šimeón
následující heslo: Šimrí
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1. Š, bratr Ježíšův – je v NZ jmenován obyvateli Nazareta mezi čtyřmi Ježíšovými bratry Mk 6,3 a Mt 13,55 (na 4., popř. na 3. místě). Je třeba ho odlišit od apoštola Šimona (jiného z 12 učedníků než Šimon Petr). Je však možná totožný s nástupcem ve vedení jeruzalémské církevní obce (asi od r. 62 p.) po Jakubovi, bratru Ježíšovu. O tomto Šimonovi se několikrát zmiňuje Eusebius z Cesareje (H.E. 3,11; 3,22; 3,32,3-6; 4,5,3; 4,22,4; na třetím a pátém místě cituje Hegesippa, křesťanského autora 2. st.) a hovoří o něm jako o synu Kleofášovu (klópás) a bratranci Ježíšovu. Ten měl být ukřižován ve věku 120 let za císaře Trajána (podle Hegesippa u Eusebia, H.E. 3,32,2-3).
2. Š., jiný z dvanácti – Ježíšův učedník, který je v NZ jmenován pouze v seznamech Dvanácti (Mk 3,18; Mt 10,4; L 6,15; Sk 1,13), a to na 10. (L/Sk) nebo na 11. (Mk/Mt) místě. Ke jménu Š. (Šimeón) je u Mk a Mt připojen přívlastek Kananejský (kananaíos), zatímco L 6,15 a Sk 1,13 mají zélótés, tj. v překladu Horlivec (ČEP: Zélóta). Významový rozdíl zde však není, protože aram. qan'án, z něhož (a ne od lokality Kána) je třeba odvodit kananaíos, má stejný význam jako zélótés. Toto označení by mohlo znamenat, že Š. dříve, než ho Ježíš povolal, patřil k hnutí zélótů, kteří vystupovali radikálně proti římské moci. Jestliže však přijmeme dost odůvodněný názor mnohých badatelů, že zélóti v době Ježíšově jako skupina ještě neexistovali, měl tento přívlastek pouze náboženský význam, a to asi ve vztahu k Ježíšovi. Tento Š. byl neprávem ztotožňován se Šimonem, bratrem Ježíšovým.
3. Š., přední z učedníků – jméno Ježíšova učedníka, který je v seznamech apoštolů (Mk 3,16, parr.) jmenován vždy na prvním místě a také vystupuje jako mluvčí ostatních učedníků (Mt 16,16 aj.); NZ jej však mnohem častěji označuje Petr. Ježíš ovšem tohoto učedníka oslovuje v evangeliích téměř výlučně Š. (kromě L 22,34, což je pravděpodobně až z evangelistovy redakce). Ve Sk 15,14 a (2Pt 1,1) je pro označení tohoto učedníka užito místo vlastně i běžně řeckého jména Š. (simón) tvaru Symeon (symeón), který je bližší původnímu hebr. jménu (Šimeón). Ostatní viz Petr
4. Š., otec Jidáše Iškariotského – dle J 6,71 a J 13,26.
5. Š. farizeus – postava z evangelijního příběhu L 7,36. Pozval na nejmenovaném místě Ježíše do svého domu k jídlu (L 7,36), ale zůstal mnoho dlužen ze svých hostitelských povinností. Hříšnice, která vnikla do Šimonova domu, jej zahanbila svými projevy láskyplné úcty k Ježíšovi (L 7,37-46), za které se jí dostalo odpuštění hříchů (<farizeů#0995>,_které_Ježíšova_komunikace_s_hříšníky_utvrzovala_v_pochybnostech_o_jeho_mesiášství_({7,39 L 7,48). Šimon je příkladem moralistického přístupu některých <farizeů#0995>, které Ježíšova komunikace s hříšníky utvrzovala v pochybnostech o jeho mesiášství ({7,39; sr. L 5,29n; 15,2). Janovo evangelium, jak se na první pohled zdá, počítá s tím, že Ježíš byl pozván do domu betanských sourozenců Lazara, Marty a Marie, která byla tou ženou, která Ježíše pomazala (J 12,1-11).
6. Šimon Malomocný – podle Mk 14,3-9 a Mt 26,6-9 byl Ježíšův hostitel v Betanii, možná totožný s předchozím. V jeho domě ho synoptiky (v. synoptická evangelia) nejmenovaná žena pomazala drahocenným olejem. Je možné, že Ježíš svého hostitele někdy dříve uzdravil z malomocenství. Dům se mohl ovšem jmenovat i po svém někdejším majiteli.
7. Šimon z Kyrény – muž, kterého Pilátovi vojáci přinutili nést Ježíšův kříž (Mt 27,32; Mk 15,22). Patrně Žid ze severní Afriky (srv. Sk 6,9). Podle daných zvyklostí si odsouzenec musel sám nést na popraviště příčné břevno kříže, zatímco svislé břevno zůstávalo trvale zapuštěno do země na místě exekuce. Po útrapách bičování Ježíšovi už docházely síly, takže podle mimobiblické tradice pod svým břemenem klesal na zem. Šimon, který přijel do Jeruzaléma k velikonočním svátkům, se asi ubytoval v okolí Jeruzaléma, podobně jako Ježíš (sr. Mk 11,11). Na cestě z venkova (15,21) do města potkal Ježíše, ubírajícího se opačným směrem. Výraz, kterým Mt a Mk označují přinucení Šimona nést kříž (řec. angareuó), je z perštiny přejatý technický výraz pro nucenou práci, kterou v mimořádném případě mohly římské úřady uložit komukoliv, kdo byl právě po ruce. Podle Mk byl Šimon otcem Alexandra a Rufa, zřejmě křesťanů známých v rané církvi (sr. Ř 16,13). Kyrény
8. Šimon koželuh – hostitel apoštola Petra za jeho pobytu v Joppe (Sk 9,43). Měl dům u moře (Sk 10,6). Na jeho střeše upadl Petr do vytržení mysli (Sk 10,9-16). Sem poslal na Boží pokyn své posly římský důstojník Kornélius, aby přivedli Petra do Cesareje (Sk 10,1-8.17-22). Kornéliovi poslové v domě Šimona koželuha přenocovali (Sk 10,23).
9. Šimon kouzelník, jinak též Š. ze Samaří, Š. z Gittai (Sk 8,9-24) – muž v Samaří, který vystupoval jako vtělený bůh a uváděl v úžas samařský lid svou magií. Když tam Filip zvěstoval evangelium a činil veliká znamení, připojil se Šimon k němu a byl pokřtěn. Když pak křesťané v Samaří skrze vkládání rukou apoštolů přijímali Ducha sv., nabídl Šimon apoštolům peníze, aby mu dali stejnou moc. Odtud výraz simonie – svatokupectví), získávání církevních úřadů ve středověku za peníze. Petr Šimona kouzelníka tvrdě pokáral, a ten prosil apoštoly o přímluvu, aby ho nestihl Boží soud.
V nekanonických knihách NZ a v dílech círk. otců je postava Šimona druhotně spojována s gnosí. Skutky Petrovy vypravují o Šimonově démonické činnosti v Římě. Patrně se Š. pokládal za mesiáše. Z dochovaného podání je možno učinit si obraz o Šimonovi jako o rivalovi církve. Jeho sekta se značně rozšířila a k jeho jménu se váže mnoho legend.
10. Šimon bar Giora – vedle Jóchanana z Gišaly jeden ze dvou hlavních vůdců židovského povstání proti Římanům r. 66 – 70 n. l.. Podle zpráv Josefa Flavia (Bellum 4.353) pocházel Šimon z Gerasy a byl v době povstání mladým mužem, vynikajícím smělostí a tělesnou silou. Zpočátku operoval se svými oddíly, skládajícími se z rolníků, nádeníků a otroků na venkově jihu Palestiny a v Edómsku. Josephus jej napořád líčí jako lupiče a jeho přívržence jako bandity. Tento soud však může být poplatný tomu, že se Josephus jako představitel vyšších, zámožných vrstev židovstva děsil sociálního aspektu povstání lidových mas, jak sám doznává ve své pozdější autobiografii (Vita). Šimon vedl zřejmě krutý boj proti majetným, kteří usilovali o dohodu s Římany. Židovské povstání bylo sice primárně namířeno proti římské okupační moci, současně však bylo po celou dobu svého trvání i válkou občanskou. I Šimon bar Giora a Jóchanan z Gišaly byli rivaly, mezi kterými docházelo k ozbrojeným střetům. Když se stahovalo římské obklíčení kolem Jeruzaléma, vpustila část povstalců, stojících v opozici proti Jóchananovi, do města Šimona a jeho bojovníky, aby neutralizovala Jóchananovu samovládu. Společný nepřítel sice oba vůdce v posledních fázích povstání sjednotil, avšak proti římské přesile neměli šanci. Oba byli zajati, Jóchanan odsouzen k doživotnímu žaláři, zatímco Šimon, pokládaný zřejmě za hlavního vůdce povstalců, byl dopraven do Říma, kde byl v rámci oslav římského vítězství nejprve s ostatními zajatci veden v triumfálním průvodu a pak jako poražený nepřátelský vojevůdce popraven. V NZ se o něm nepíše.