Jakub

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Jakub

autor: Tichý Ladislav    
       
předcházející heslo: Jákob        
následující heslo: Jakubova epištola

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
řec. iakóbos, m. jm., které v NZ mají:

1. J. Zebedeův, jeden z dvanácti apoštolů (Mk 3,17; Mt 10,2; L 6,14; Sk 1,13). Se svým (patrně mladším) bratrem Janem byl povolán mezi prvními učedníky (Mk 1,19n; Mt 4,21; L 5,10) a oba dostali přezdívku Boanerges (Mk 3,17). Spolu s Petrem a Janem byl podle evangelií svědkem některých důležitých událostí: vzkříšení dcery Jairovy (Mk 5,37; L 8,51), proměnění (Mk 9,2; Mt 17,1; L 9,28), modlitby v Getsemane (Mk 14,33par., Mt 26,37); v. t. Mk 1,29; 10,35nn,par.; Mk 13,3; L 9,54; J 21,2. V Mk 10,39par. a Mt 20,23 je naznačena jeho smrt. Sk 12,2 se zmiňují o jeho popravě mečem za vlády Heroda Agrippy I. (v letech 41 – 44 n. l.).

2. J. Alfeův, také jeden z Dvanácti (Mk 3,18; Mt 10,3; L 6,15; Sk 1,13; vždy na 9. místě). O něm dále NZ mlčí.

3. J., bratr Páně (Ga 1,19), je jmenován Mk 6,3par., Mt 13,55 na prvním místě mezi čtyřmi Ježíšovými bratry. O jeho přesném příbuzenském vztahu k Ježíšovi existují minimálně od 4. st. tři názory, zastávané i dnes: vlastní bratr (Helvidius), nevlastní bratr, tj. syn Josefův z dřívějšího manželství (Epifanius), a vzdálenější příbuzný (Hieronymus). Jeho ztotožnění s J-em Alfeovým, v západní tradici dlouho zastávané, nelze pokládat za správné. J. se totiž zřejmě stavěl zprvu k Ježíšovu působení zdrženlivě (srv. J 7,5; Mk 3,21.31nn.) a nepatřil k Dvanácti. Po Velikonocích však prožil setkání s Kristem a stal se tak svědkem jeho zmrtvýchvstání (1K 15,7). Měl důležité postavení v prvotní obci v Jeruzalémě (Ga 1,18n; Sk 12,17). Byl počítán mezi sloupy (Ga 2,9). Podílel se na rozhodnutí sněmu v Jeruzalémě (Ga 2,1-10), kde pohanokřesťanům nebylo uloženo žádné břemeno (sr. ovšem Sk 15,13nn.). Vyžadoval však asi od židokřesťanů zachovávání rituálních předpisů (srv. Ga 2,12). Po odchodu Petrově (Sk 12,17) byl zřejmě vůdčí postavou Jeruzalémské církve. Pavel ho navštívil při své poslední návštěvě Jeruzaléma (Sk 21,18). O jeho ukamenování z nařízení velekněze Anana II. po smrti prokurátora Festa a před příchodem Albinovým (asi r. 62 n. l.) se zmiňuje Josephus Flavius (Ant. 20, 200). Obšírnější, ale legendární je Hegesippova zpráva u Eusebia (H.E. 2,418). Tento J. je Jk 1,1 představen jako autor listu. Autor Ju se označuje za jeho bratra (Ju 1).

4. Je sporné, zda Jakub (mladší), syn jisté Marie, jmenovaný Mk 15,40par. Mt 27,56) a Mk 16,1 je totožný s bratrem Páně.

5. J. otec (méně pravděpodobně: bratr) apoštola Judy v seznamech L 6,16 a Sk 1,13.