Josephus Flavius

heslo: Josephus Flavius

autor: Sláma Petr    
       
předcházející heslo: Josech        
následující heslo: Jóšafat

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků autor nejrozsáhlejších děl židovské antické historiografie. Nar. koncem 30.let 1.stol. n.l. v Jeruzalémě, zemřel nedlouho po r.100 n.l. v Římě. Pocházel z kněžského rodu, spřízněného po matce s dynastií Hasmoneovců. Podle vlastního líčení vyn ikal učeností v Tóře a na prahu dospělosti se na čas připojil k blíže neznámé židovské asketické skupině. Fakt, že se v roce 64 účastnil úspěšné mise do Říma za osvobození uvězněných židovských kněží, svědčí o jeho vzdělání klasickém. Podle vlastních vzpomínek, které ovšem v důležitých bodech dosti kolísají, přijal na počátku židovského povstání proti Římu roce 66 funkci velitele povstaleckého vojska v Galileji. Po šesti týdnech římského obléhání v pevnosti Jotapata v západní Galileji porušil slib, zavazující obránce vzít si raději život než upadnout do zajetí, a Římanům se vzdal. Vojevůdci Vespasianovi přitom předpověděl císařskou korunu, což mu zajistilo císařovu přízeň. Většina pozdějších starověkých zmínek zná Josepha právě jen v souvislosti s touto epizodou. Byl svědkem dobytí Jeruzaléma a podařilo se mu získat blíže neurčené svaté knihy a přímluvou též životy několika přátel. Namísto pozemku v okolí Jeruzaléma získal území v rovině Jezreel, byl mu vyměřen stálý důchod, uděleno římské občanství, směl pobývat ve Vespasianově paláci. Své pojednání O válce židovské (Peri tou polemou ioudaión) začal dle vlastních slov psát již v 70.letech, nejprve jazykem po předcích (aramejsky nebo hebrejsky), později, zřejmě s pomocí překladatelů, pokračuje řecky. K jeho dalším dílům patří autobiografický Život (Vita), monumentální přepracování starozákonních i pozdějších látek v Židovských starožitnostech a krátký spis O starobylosti Židů (Contra Apionem). Josephus vycházel z verzí Starého zákona, které se mohly lišit od těch, které známe dnes, neznámá mu patrně nebyla ani interpretační tvorba nejrůznějších proudů soudobého židovstva (helénisté, apokalyptici, písmácké kruhy). Odstavec, věnovaný v Židovských starožitnostech (Ant. XVIII,3,3) Ježíši Kristu, tzv. Testimonium Flavianum, je patrně pozdějším křesťanským doplňkem, neboť křesťanští apologeti prvních staletí, jinak velmi dychtiví podobných zpráv, jej nikde necitují. Josephova historická věrohodnost, opírající se o jeho jeruzalémský původ, aktivní účast na povstání i očité svědectví pádu Jeruzaléma, je oslabena císařskou objednávkou jeho literární činnosti, Josephovou snahou ospravedlnit své konání a představit vzdělanému čtenáři Římské říše židovství jako náboženství moudré a mírumilovné. Český čtenář má v moderním překladu z řečtiny k dispozici Válku židovskou (přel.Jaroslav Havelka a Jaroslav Šonka) a z latiny spis O starobylosti Židů (přel. Růžena Dostálová).