Poezie
heslo: poezie
autor: Segert Stanislav
předcházející odkazové heslo: podvod
předcházející heslo: podsvětí
následující heslo: pohan
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
slovo řec. původu, básnická díla vázanou formou odlišná od volné prózy. V hebr. SZ není slovo značící báseň
; tento pojem je zahrnut ve slovech pro píseň
. V SZ jsou celé básnické knihy i básnické oddíly v jiných knihách. Básnické oddíly v nz knihách navazují na sz poezii.
Básně mohou být vyznačeny graficky. V některých rkp. od Mrtvého moře jsou veršové části napsány na zvláštních řádcích. Ve středověkých hebrejských sz. rkp. jsou vyznačeny graficky jen některé básně. V moderních b. překladech – též ČEP – jsou básně jasně vyznačeny. Jednotkové části veršů jsou tištěny na zvláštních řádcích. Některé překlady bibl. básní vyjadřují básnické rysy originálů novodobými básnickými prostředky. Na některých překladech se činně účastnili básníci: Pís – S. K. Neumann, J. B. Čapek, Jaroslav Seifert; Pl, Jb – Vilém Závada; Kaz – Věra Kubíčková; Ž 45 – Jaroslav Seifert; Ž 1 – Amedeo Molnár; Ž 90 – František Gottlieb.
Básnické utváření zdůrazňuje závažnost zvěsti. Básnická úprava umožňuje společný přednes, recitací nebo zpěvem. Ve starověku, kdy písemné záznamy byly méně obvyklé, udržovaly se spolehlivěji v paměti projevy básnicky upevněné.
Básnické části hebrejského SZ byly – a jsou – přenášeny melodicky a rytmicky. Zvláštní značky, akcenty, v hebr. biblích dávají příslušné pokyny. Bibl. básně jsou též základem hud. děl, např. zhudebněné žalmy Antonínem Dvořákem Biblické písně
.
V hebr. SZ jsou básnické knihy zařazeny mezi Spisy: nejprve 3 velké knihy, Ž, Př, Jb; mezi 5 svátečními svitky
3 bás.: Pís, Pl, Kaz. Knihy 12 malých
proroků jsou v bás. formě, s výjimkou Jon – bás. 2:3-10, Ag, Zach. Všechny části Iz jsou převážně bás. Početné jsou bás. oddíly v Jr, méně početné v Ez a hebr. části Da. Též v aram. části Da (2-7) jsou bás. oddíly: Da 2,20-23; 3,33; 4,7-9.11-14.31-32; 6,27-28; 7,9-10.13.14.23-27. V ostatních sz knihách jsou bás. oddíly mezi prózou.
V NZ jsou četné bás. oddíly jsou citovány ze SZ. Číslované verše v SZ většinou odpovídají pův. bás. výstavbě. Zde bude výraz verš
užíván pro spoje dvou členů, půlveršů
, někdy též tří členů. Zásadně jsou mezi těmito částmi veršů vztahy jak ve větné stavbě, tak ve významech slov.
Převážně je druhý půlverš souběžný s prvním půlveršem. Pro tuto bás. výstavbu se používá termín parallelismus mebrorum
, který zavedl r. 1753 Robert Lowth, anglikánský biskup v Oxfordu. Tato rovnoběžnost členů
se provádí různě; větná skladba částí bývá podobná, významy slov mohou být obdobné nebo protikladné.
Kladný paralelismus, oba půlverše se vztahují k týmž osobám, předmětům, dějům, viz Ž 8,5, též Žd 2,6.
Doplňkový paralelismus, slova mají týž podstatný význam, viz Př 25,21, též Ř 12,20
Protikladný paralelismus je častý v knize Přísloví Př 3,34; viz Jk 4,6, 1Pt 5,5.
Oba půlverše mohou mít samostatné věty, viz výše Př 3,34. Některý větný člen, obyčejně podmět, může být vyjádřen jen v prvním půlverši, avšak může se vztahovat i k druhému půlverši, viz výše Př 25,21.
Hlavní věta bývá v prvním půlverši, podřadná v druhém Iz 49,8; též Sk 13,47.
Podstatné členy věty jsou v obou půlverších, podmět v prvním, přísudek v druhém Ž 118,22; též Mt 21,42.
První půlverš obsahuje podstatný údaj, druhý je součástí veršové věty Ž 2,6.
Druhý půlverš podává údaj souběžný se členem věty v prvním půlverši Iz 59,20; citát v Ř 11,26 podává druhý půlverš jako samostatnou větu.
Některé verše mají více než dva členy, často tři Ž 1,1.
V hebr. bibli jsou konce veršů vyznačovány grafickými znaky. Do těchto veršů mohou být zahrnuty dva poetické verše obsahující dva půlverše, např. Ž 23,5.
Sloky se vyskytují v hebr. bibli zřídka; v básni, v Ž 42-43, jsou konce slok jasně vyznačeny refrény: Ž 42,6-12; 43,5. Delší soubory veršů jsou v abecedních básních, kde verše začínají postupně 22 písmeny hebrejské abecedy. Půlverše takto uspořádané jsou v Ž 112 a Ž 113, verše v Ž 25, Ž 34, Ž 145, též Př 31,10-31, skupiny 3 veršů v Pl 3,8 veršů v Ž 119. Pouze na začátku veršových skupin jsou písmena v abecedním pořadí v Ž 9-10,37, Pl 4, Pl 1.2.
Ve starověké hebr. poezii bylo opakování považováno za kladný rys; novodobé překlady se mu někdy vyhýbají, podle pojetí staré řecké poezie.
Ve všech 26 verších Ž 113 je tentýž refrén v druhém půlverši. Opakování výrazů je patrné v Ž 29,1-2.3-5.7-9; viz též Ex 15,6.
Též se opakují kořeny slov, např. Iz 6,9,55,2, doslova přeloženo slyšením slyšte
.
Jen některé bás. figury lze vyjádřit v překladech; je též možno je uplatnit tam, kde pro ně není hebr. podklad. Aliterace, opakované použití některých souhlásek v Iz 1,18, je patrně napodobena častým výskytem souhlásky r
v ČEP. Asonance, opakování slabik v koncovkách slov v Iz 53,5, se projevuje v ČEP výskytem n
v českých koncovkách. V hebr. biblickém souboru není používán rým jako bás. ozdoba. Rýmované verše v Sd 16,23.24 měly ukázat nízkou úroveň Pelištejců.
V hebr. bás. jsou užívána podobně znějící slova s různými významy, např. na konci Iz 5,7; jen zčásti tomu odpovídá užití příbuzných slov právo
a bezpráví
v ČEP.
Hebr. biblická poezie má jako základní jednotky půlverše
; jsou zároveň složkami větné skladby a bás. útvarů.
Poezii vytváří rytmus, podle něhož jsou básně přednášeny. V hebr. biblické poezii má hlavní úlohu přízvuk, též délka slabik je někdy závažná. Výslovnost vyznačená samohláskovými a přízvukovými znaky v hebr. středověkých biblích neodpovídá přesně stavu jazyka v době vytváření básní. Patrně lze vývoj hebr. řeči sledovat též v různých metrických soustavách použitých v bibl. poezii. Pro nejstarší období, kolem 1000 př. n. l., lze použít poznatky o staré kenaanské poezii, zachované v troskách města Ugaritu na severu vých. středomořského pobřeží, zničeného kolem 1200 př. n. l. Základní jednotky byly vytvářeny ze slov, jež měla silný přízvuk na jedné slabice blíže konce a většinou končila krátkou samohláskou. V základních členech jsou většinou 3 slova, též členy s 2+2 slovy jsou doloženy. Tento systém je nazýván slovní metrika
. V SZ je použita v písni o moři Ex 15,1-18, v písni Debóřině Sd 5,3-31, v Ž 29, aj. Když pak odpadly koncové krátké samohlásky, většina hebr. slov měla přízvuk na poslední slabice. Podobala se tak vzestupným stopám, pro něž jsou užívány řecké názvy jamb a anapest. Naprostá většina hebr. bibl. básní je složena ve slovních stopách s přízvukem na konci.
Po návratu z babylónského zajetí koncem 6. st. př. n. l. byla hebr. řeč i slovesná tvorba ovlivňována příbuznou aramejštinou. V aram. poezii se střídaly slabiky, přízvučná a nepřízvučná, dlouhá a krátká. Tímto způsobem jsou složeny básně v aram. části Da (2-7). Tato střídavá metrika
byla použita v hebr. Neh 4,4; Ž 137, patrně též v Neh 9,5-37 (ČEP nemá ve verších) a v hebr. části Da (8-12). Hebr. bibl. verše jsou většinou souměrné, nejčastěji s 3+3 přízvuky. Též 4+4 a 2+2 jsou doloženy. Nesouměrné verše, většinou s 3+2 přízvuky, byly používány v nářcích: nářkový verš
se užívá pro jejich označení. Jsou užity v Pl 1-4; Am 5,2; Ž 69. Též v básních jiného rázu, např. v Ž 27.
V SZ jsou různé druhy básní; některé kolovaly dříve než byly zaznamenány, některé byly složeny k různým účelům, některé byly vytvořeny s uměleckým záměrem.
V básnické podobě se uchovaly staré památné výroky, např. Gn 4,23-24; 27,27-29.39-40; 2Pa 10,10.11.14.16 (verše nejsou v hebr. 1Kr 12,16; viz ČEP).
Do 2S byla zařazena poslední slova Davida, krále básníka (2S 23,1-7) a jeho píseň po vítězství (2S 22,2-51; též Ž 18).
Díky básnické podobě se uchovaly též spíše lidové verše, např. Gn 2,23; Nu 21,17-18; Neh 4,4.
Ve verších se vyjadřovaly hádanky, Sd 14,14.18. Též výsměch byl pronášen básnicky, Nu 21,27-30; Iz 23,16.
Svatební písně byly zařazeny do souboru Pís; viz též Ž 45.
Nářky byly skládány ve verších: 2S 1,19-27; Pl 1-5.
Básněmi byli oslovováni a oslavováni králové, Ž 2; 21; 72.
Dějinné události a okolnosti byly připomínány básněmi: vítězné Ex 15; Sd 5; též 1S 18,7; žalostné Pl 1-5; Ž 137. Průběh dějin Izraele byl líčen ve verších: Ž 78; 79; 105; 107, též Neh 9,6-37 (v ČEP tištěno jako próza). Jsou též připomenuty v písni Mojžíšově (Dt 32,1-43).
David nařídil, aby byla Bohu vzdávána chvála, 1Pa 16,8-36. Žalmy byly používány při bohoslužbě: Ž 95; 66; 147. Ž 120-134 vedly na cestě k bohoslužbě. Některé žalmy vyjadřují osobní prosby a díky: Ž 3; 6; 22; 23; 143.
Ve verších byla vyslovována žehnání: Gn 12,2-3; 14,19-20; 27,27-29; Nu 6,24-26; Dt 33,2-29 i kletby: Joz 6,26, 1S 15,33.
Slova pronášená Bohem jsou zaznamenána ve verších:Gn 9,6-7.12-16; 12,2-3; 17,1-2.4-5; skrze proroka Izajáše 2K 19,21-28.
Slovem Hospodinovým byl Jeremjáš povolán za proroka, Jr 1,5.7-8.9-10. Vidění a proroctví jsou zaznamenána v bibl. knihách prorockých většinou ve verších (viz výše), též průpovědi Bileámovy v Nu 23-34.
I lidé oslovovali Boha ve verších, zvláště v modlitbách: 1S 2,1-10; žalmy.
K náboženství patří i moudrost (Př 3,19-26). Mudroslovné knihy v SZ mají básnickou podobu. Kniha Př je celá ve verších, též Kaz a rozmluvy v Jb (3-42) předkládají moudrost v básnické podobě.
V porovnání s hebr. SZ je podíl poezie v řec. NZ nepoměrně menší. V Mt je poezie často citována: Mt 1,23 = Iz 7,14; Mt 2,6 = Mi 5,1; Mt 2,15 = Oz 11,1; Mt 2,18 = Jr 31,15; Mt 3,3 = Iz 40,3; Mt 4,6 = Ž 91,11-12; Mt 12,18-21 = Iz 42,1-4; Mt 15,8-9 = Iz 29,13; Mt 21,5 = Iz 62,11 + Za 9,9; Mt 21,9 = Ž 118,26; Mt 21,42 = Ž 118,22-23; Mt 22,44 = Ž 110,1; Mt 24,29 = Iz 13,10 + Iz 34,4; Mt 26,31 = Za 13,7. Ježíšova poslední slova jsou ze Ž 22,2, jsou uvedena (Mt 27,46; Mk 15,34) nikoli v hebr., nýbrž v aram. překladu.
Sz. poezie je též citována v J 12,38 = Iz 53,1; J 19,24 = Ž 22,19; Sk 1,20 = Ž 69,26 + Ž 109,8, aj.
Pavel v listech cituje SZ často podle LXX, např. Ř 4,7-8 = Ž 32, Ž 31,1-2; Ř 15,12 = Iz 11,10; Ga 4,27 = Iz 54,1.
Sz. poezie je často citována v Žd, např. Žd 3,7-11 = Ž 95,7-11; Žd 7,8-12 = Jr 31,31-34.
Tento výběr citátů ukazuje, jak NZ navazuje na SZ jak zvěstí tak básnickou podobou.
Na tvary sz. poezie navazuje L: zvěstování Zachariášovi L 1,14-17; Mariin chvalozpěv L 1,46-55; Zachariášův chvalozpěv L 1,68-79; oslava L 2,14 (v ČEP próza); Simeon L 2,29-30.
Ježíš vyjadřoval svou zvěst též ve verších: v kázání na hoře Mt 5,3-10, též L 6,20-21.24-27 blahoslavenství. Modlitba Páně je v básnické podobě, Mt 6,9-13, L 11,2-4.
V prvotní církvi byla zvěst vyjadřována též básnicky, prolog J 1,1-14.
Pavel ve svých listech uváděl básnické skladby: Fp 2,6-11; 1Te 5,16-22 (v ČEP próza).
Poezie prvotní církve je zejména zastoupena v listech označených jménem Pavlovým: Ko 1,15-20; Ef 4,5-6 (v ČEP próza); Ef 5,14; též Ef 1,3-14.20-23; 2,4-7.14-18; 1Tm 2,5-6; 3,16; 6,7-8.11-12.15-16; 2Tm 1,9-10; 2,11-13; Tt 3,4-7.
V řeckém NZ jsou citáty z řecké poezie: Menandros 1K 15,33, hexametr; Epimenidés Tt 1,12, Aratos Sk 17,28 (v ČEP v uvozovkách).
Básnické oddíly v 1P a 1J jsou různě hodnoceny, jako poezie v řec. NZ 1979, jako próza v ČEP. Neshody jsou i ve vydáních Zj; ČEP podává části kap. 2 jako básně, řec. NZ jako prózu. Neshody jsou i v dalších kapitolách.
Z tohoto příkladu i z příkladů dříve uvedených je patrno, že hranice mezi poezií a prózou není vždy jasná. Próza vyjadřovaná tvary používanými v poezii se jen málo liší od poezie.