Galilea

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:19, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Galilea

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Galie        
následující heslo: Galím

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. gálíl, řec. galilaia Okruh. Snad podle kultických kruhů z balvanů, které tu vznikaly v mladší době kamenné. Izraelské území na z. od jezera Genezaretského a Jordánu. Horní G. je hornatá, Dolní G. zahrnuje rovinu Jizreelskou a úrodný kraj na z. břehu Jordánu. Olivy a ječmen byly základní plodiny, eukalypty, které jsou tu dnes časté, pocházejí až z nedávné doby, kdy byly dováženy z Austrálie. Správní území G. sahalo původně patrně více na s., ale již král Šalomoun postoupil jeho část Chíramovi Tyrskému (Týr 1Kr 9,11). V době exilu zbyla v G. jen část Izraelců, která se natolik smísila s pohanskými přistěhovalci, že v době Ježíšově se mluvilo o Galileji pohanů (Mt 4,15). V helénistické době se významné město Scythopolis (Bét-šeán připojilo k Dekapoli. V časech Makabejských byli někteří galilejští židé přestěhováni do Judska (1Ma 5,23), aby byli uchránění před další helénizací. Později se G. se stala součástí království Heroda Velikého (40 – 4 př. n. l.) a tetrarchie jeho syna Antipy (4 př. n. l. – 39 n. l.), za něhož vystoupili Jan Křtitel (L 3,1) i Ježíš (Mk 1,14parr). Z G. pocházeli i Ježíšovi žáci (učedníci). Od roku 41 do 44 se G. stala pod vládou krále Heroda Agrippy I. (v. Agrippa) součástí říše v podstatě stejného rozsahu jako byla říše Heroda Velikého. V prvním stol. n. l. byla G. působištěm zélótů. Nazaret, Ježíšovo místo původu, leží v G., nedaleko starověkého Seforis, které bylo v Ježíšově dětství a mládí správním střediskem Dolní G. V době Ježíšova veřejného vystoupení to byla Tiberias – v 2. století sídlo rabínské školy. V době arabské nadvlády na její tradice nevázala škola, která zavedla nejpropracovanější a dodnes užívané značení hebrejských samohlásek (Tiberiadská punktace). Galilejské nářečí (Mk 14,70par) charakterizovalo její obyvatele v očích jeruzalémských pravověrných židů jako okrajový živel (srv. J 7,41). Právě tehdy však v G. sílil vliv pravověrného židovského živlu. Z G. pocházeli soudcové Debóra a Barák i proroci Elíša a Ozeáš.