Jordán

heslo: Jordán

autor: Dušek Jan    
       
předcházející heslo: Jóram
následující odkazové heslo: Jordánská pustina      
následující heslo: Jorim

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. jardén, řec. iordanés, iordanos; pramení na úpatí Chermónu, protéká Genezaretským jezerem a vlévá se do Mrtvého moře. Název řeky snad souvisí se semitským slovesným kořenem j-r-d sestupovat. J. je situován v syroafrickém riftu, který se táhne severojižním směrem ze Sýrie do Afriky. Nejsevernější pramen J. je v Libanonu v Hasbaja, od něj k Mrtvému moři J. měří 182 km vzdušnou čarou. Nejdůležitější prameny J. jsou v Banyasu, v Danu a v okolí vysušeného jezera Chule. Od výtoku z Kineretského jezera do ústí do Mrtvého moře měří koryto J. 105 km vzdušnou čarou, ale zhruba dvakrát více ve skutečnosti, protože teče nesčetnými meandry. J. má čtyři důležité přítoky: na západní straně jsou to Nachal Harod (Nahr Džalúd) a Vádí Far`ah (Nachal Tirca), na východě pak Jabok (Nahr az-Zarká) a Jarmuk. Zejména přítoky na západní straně a Genezaretské jezero dnes slouží k zavlažování, proto do Jordánu neteče tolik vody jako dříve; to působí výrazný pokles hladiny Mrtvého moře v posledních desetiletích.

V SZ textech je J. hranicí Zaslíbené země, v Pentateuchu a v Joz je tato funkce jasně definována (Nu 34,11-12; sr. Joz 23,4; Ez 47,18). J. je hranicí kmenů usazených v Kenaanu: Josef (Joz 16,7), Benjamín (Joz 18,12.19-20), Isachar (19,22) a Neftalí (Joz 19,35). V Gn je údolí J. označeno jako úrodné území kam odchází Lot a kam neodchází Abraham (Gn 13,10-13). Oltáře a posvátné stromy jsou vždy západně od J., v Kenaanu. Pohřební rituál po smrti Jákoba se odehrává na východním břehu, ale Jákob je pohřben na západním břehu v Chebrónu (Gn 50,10-13). Východní hranice Zaslíbené země je tedy jasně stanovena Jordánem, a proto v textech o dobývání Zaslíbené země je usídlení dvou a půl izraelských kmenů na východním břehu nutné vysvětlit tak, že k tomu došlo na rozkaz Mojžíše a s pomocí celého Izraele (Nu 32,5-32; Dt 3,8n.; 4,41-49; Joz 13,8-32; 20,8; 21,27.36-39). V Joz 1,12-18 Jozue s válečníky a s archou solidárně přecházejí J. na východ, aby pomohli s usídlením zajordánským kmenům. Mojžíš zemřel před překročením J. (Dt 3,25-27; 4,21-26; 31,2). Dt jakožto Mojžíšova závěť je prosloveno na východním břehu J. (Dt 1,1-5; 11,30.31). Po přechodu J. bude Izrael vystaven pokušení (Dt 9,1). Překročením J. je Izrael postaven před otázku volby života nebo smrti (Dt 30,18-19), život představuje Boží zákon (Dt 32,47). Zaslíbená země je slibem, který dochází naplnění, když Jozue s lidem překračují J. (Joz 1,2; 2,7-10; 3,1-17; 24,11). V Zajordání se Elijáš připravuje k prorocké službě (1Kr 17,1-7) a na závěr své prorocké činnosti odchází z Předjordání do Zajordání, odkud je vzat Bohem (2Kr 2,6-13). Aramejec Naamán je uzdraven vodami J. (2Kr 5,10-14). Odkazy na J. nejsou příliš časté v poetických a mudroslovných textech (Ž 114,3-5; Sír 24,26). Ani v pseudoepigrafech J. nehraje příliš důležtou roli, pouze v ŽivAE Adam a Eva činí pokání a noří se do vod řek: Eva do řeky Tigris a Adam do J.

V NZ káže Jan Křtitel na břehu J. což z Jana Křtitele dělá nového Elijáše (Mt 3,5; L 3,3; srov. J 1,28; 3,26). J. hraje důležitou úlohu i v textech o Ježíšově křtu Janem Křtitelem, který křtí v řece (Mt 3,6; Mk 1,5). Podle Mk a Mt Ježíš jde nejprve na druhou stranu J. a pak teprve nastupuje cestu do Jeruzaléma vstříc jinému křtu (Mk 10,1.38-39; srov. Mt 19,1; L 12,50).

(shrnuto zejména podle M. Du Buit, "Jourdain", in P. M. Bogaert et al. [eds.], Dictionnaire encyclopédique de la Bible, Brepols, 1987, str. 690-693, a podle biblických textů)