Herodes

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Herodes

autor: Mrázek Jiří    
       
předcházející heslo: Herodeion
následující odkazové heslo: Herodes Agrippa      
následující heslo: Herodes Antipas

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
(H. Veliký) Velmi kontroverzní postava: obratný, takřka geniální diplomat a politik (pokud šlo o zahraniční vztahy); brutální, podezíravý diktátor (ve vnitropolitických záležitostech); nadšený stavitel paláců, pevností, měst, přístavů, amfiteátrů, stadionů a chrámů (včetně jeruzalémského); štědrý mecenáš a masový vrah.

Spolu se svým otcem a bratrem zasáhl do následnických sporů mezi posledními Hasmoneovci. Jeho otec, Antipater, byl původem Idumejec a sloužil veleknězi Hyrkanovi II. jako majordomus a velitel vojska. Jejich zásluhou se jinak slabší Hyrkan udržel v bojích se svým bratrem Aristobulem II. Spojenectví pro svého pána hledal Antipater (a spolu s ním i H.) nejprve u Nabatejců, ale brzy se jim podařilo získat na svou stranu Římany.

Ve vleklých peripetiích těchto sporů přišel o život Antipater i Herodův bratr Fasael; Hyrkan II. byl protivníky zmrzačen, aby byl nemohl vykonávat úřad velekněze, a H. sám několikrát o vlásek unikl smrti. V nejkritičtější chvíli se mu však podařilo uprchnout přímo do Říma a tam ho římský senát jmenoval judským králem s titulem rex sociusque Romanorum (král a spojenec Římanů). Nakonec ovládl území větší než kdysi Davidovo království, konzolidoval je politicky a vytvořil z něho hospodářsky prosperující zemi.

Po celou dobu své vlády byl fatálně závislý na spojenectví s Římany. To ovšem ze své strany dovedl k dokonalosti až absurdní. Také pro římské dějiny je totiž jeho doba obdobím občanských válek. H. si nejprve získal přízeň a spojenectví římského vojevůdce Pompeia (cca 63 př. Kr), který na Blízkém východě úspěšně operoval. Potom však Pompeius podlehl Iuliu Caesarovi a H. se stal nerozlučným spojencem Caesara. Když byl Caesar r. 44 př Kr. zavražděn, pomáhal H. jeho vrahům v Palestině vybírat peníze na zbrojení a verbovat armádu. Když byli poraženi, přešel na stranu vítězů, tj. Marka Antonia a Oktaviana. Poté, když se dostali do konfliktu Antonius a Oktavian, sloužil nejprve Antoniovi, ale po jeho porážce (31 př. n. l.) už Oktavianovi...

Ve vnitřní politice hned po nástupu popravil všechny bývalé protivníky z Aristobulovy větve Hasmoneovského rodu a všechny jejich příznivce nebo potenciální příznivce v synedriu (které tím zdecimoval). Později tuto prevenci rozšířil na všechny dosud žijící Hasmoneovce, včetně své manželky Mariamme a později i jejich synů. Nekompromisní potírání jakékoli občanské opozice (např. farizeů) kombinoval se stále rostoucí nedůvěřivostí vůči nejbližším, zejména vůči vlastním synům, které postupně připravoval k nástupnictví, ale v určitém okamžiku jim přestal věřit a buď je zapudil nebo popravil. Vzhledem k tomu, že jako orientální despota měl asi deset žen, měl i poměrně mnoho synů, ale ke skutečnému nástupnictví se díky tomuto výběru nakonec dostala až nepřipravená druhá liga od méně významných manželek.

H. navzdory všemu dokázal říši spravovat tak, že relativně prosperovala. Byl takřka megalomanským stavitelem a mecenášem různých staveb. Vybudoval nebo radikálně přebudoval pevnosti Herodeion, Machaira, Masada. Vybudoval důležité přístavní město Cesarea a zejména jeho velkorysý přístav. Výrazně zvelebil také např. Samaří (přejmenované na Sebasté, na počest císaře). Mohutně opevnil Jeruzalém a přebudoval jeruzalémský chrám tak, že se stal jedním z divů světa. Kromě toho ovšem sponzoroval různé pohanské stavby mimo svou říši.

Do NZ zasahuje jen okrajově, epizodou, jejíž historicita je velmi sporná (Mt 2.1-7.16.19), která však velmi trefně vystihuje jeho způsob myšlení a zejména preventivního zacházení s protivníky. Nepřímo potkáváme jeho vliv na stránkách NZ velmi často, protože on velmi radikálně spoluvytvářel poměry v Palestině na dlouho dopředu.

Přehled osob Herodova rodu, nichž se mluví v NZ:

Herodes Veliký, syn Antipatra (Idumejce) 37 – 4 př. n. l. (Mt 2; L 1,5),

jeho synové:

Herodes Archelaos vládl 4 př. n. l. – 6 n. l. v Judsku (Mt 2,22), Herodes Antipas 4 př. n. l. – 39 n. l. v Galileji (L 9,7par.). Poté, co se rozvedl s dcerou nabatejského krále, vzal si podle Josepha Flavia dceru svého nevlastního bratra Heroda, syna Mariamne č. 2, dcery velekněze Šimona. Pisatel Markova evangelia zaměnil tohoto Heroda, syna Heroda Velikého, za jeho jiného syna a Antipova jiného nevlastního bratra – níže uvedeného Filipa (Mk 6,17). Novozákonní bádání to donedávna řešilo tím, že Heroda, syna Mariamne č. 2, nazvalo chybně Herodem Filipem.

Další syn Heroda Velikého, Herodes Filip (Mk 6,17), byl 4 př. n. l. – 34 n. l. tetrarchou Itureje, Trachonitidy (Lk 3,1) a dalších menších území na sv. Palestiny.

Vnuk Heroda Velikého:

syn Aristobula, kterého měl Herodes Veliký s jinou manželkou (Mariamne č.1), než byly matky výše uvedených, Herodes Agrippa I., vládl 37 – 44 n. l. zprvu jako nástupce Filipa, později nad celým územím Heroda Velikého (v NZ Herodes) (Sk 12).

Pravnuk Heroda Velikého:

syn Agrippy I., Herodes Agrippa II., vládl nad územím Filipa a částí Galileje; žil se svou sestrou Berenikou (srv. Sk 25,13-26,32).