Čísla

heslo: čísla

autor: Moravec Jan    
       
předcházející heslo: čin        
následující heslo: číst

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků Číselné údaje se v Bibli vyskytují velice často. Podrobné počty členů izraelské pospolitosti, časové údaje o délce života či době vlády, údaje pro uspořádání kultu atd. působí na první pohled v textu nadbytečně a neorganicky vzhledem k vlastnímu sdělení. Proto jsou trvale předmětem pozornosti vykladačů a snah o postižení jejich literární a hermeneutické funkce. Přitom se vychází jednak ze symboliky, kterou měla čísla v celém starém Orientu, jednak z vnitrobiblických souvislostí, když čísla hrají roli odkazů na jiné, související biblické texty a významy.

Navzdory excesivnímu množství číselných údajů se v Bibli s čísly téměř nepracuje matematicky, vyjma základních aritmetických operací – viz počet, počítat.

Zápis čísel: V b. textu jsou čísla vždy uváděna slovy, nikdy číslicemi. Stejně je tomu i v jiných západosemitských náboženských textech (např. Ugarit) nebo na slavnostních nápisech (Méšova stéla, Šíloašský nápis). To však nevylučuje, že v praktickém užití (obchod, daně) byly užívány číselné symboly. Z biblické oblasti je to doloženo jen na několika ostrakách a závažích. Administrativní záznamy z Ugaritu používají klínopisné číselné symboly podle sumersko-babylónského úzu. Vysoká čísla mají zápis podle kombinované šedesátkové a desítkové soustavy. Hebr. termíny vycházejí z desítkové soustavy (s použitím dvojného čísla): existují slova pro 10, 20, 100, 200 ... až 20000 (ribbótajim, Ž 68,18).

Novodobý hebrejský zápis čísel pomocí písmen hebr. abecedy je poměrně pozdní, poprvé je použit v kumránských dokumentech a na mincích z makabejské doby, což naznačuje, že jde o přejatý způsob řecký aplikovaný na hebrejskou abecedu. Běžně je užíván v rabínské literatuře.

Každé z 22 písmen abecedy představuje určitou číslici (vzestupně podle pořadí – nejprve jednotky, pak desítky, pak stovky): álef = 1, bét = 2 ... tet = 9, jod = 10, kaf = 20 ... cáde = 90, kóf = 100 ... táv = 400 (viz tabulka k heslu abeceda). Výsledné číslo se rovná součtu ekvivalentů všech zapsaných písmen. Tisíce jsou zapisovány jako jednotky s dvěma tečkami nad písmenem. Toto pravidlo má příznačnou výjimku: čísla 15 a 16 nejsou zapisována jako jod + hé (10+5) a jod + vav (10+6), protože to by mohlo být znesvěcením zkrácené formy Božího jména – tetragramu (JHWH), namísto toho se zapisují tet + vav (9+6) resp. tet + zajin (9+7). Tento úzus umožňuje číst jakékoliv slovo, spec. jméno jako číslo, což dává prostor ke spekulativním až esoterním výkladům a skryté symbolice – viz gematrie.

V opačném smyslu: gematrie umožňuje interpretovat číslo jako ekvivalent jména, případně jako součet/rozdíl hodnot dvou jmen a podobně. S vysokou mírou pravděpodobnosti lze takto uvažovat o číslech 318 z Gn 14,14 a 666 z Zj 13,18.

Dále se v b. textu pracuje s jednoduchým vyjádřením základních zlomků – viz počet, počítat.

Význam čísel: Navzdory množství přesných údajů má většina čísel v Bibli význam rétorický či symbolický, vyjadřují spíše kvalitu než kvantitu počítaného, což je obecný jev společný všem literaturám starého Orientu.

Často je užito číslo ve smyslu kvalifikátoru pár, málo, několik, moc, strašně moc.... Běžně je užíván rétorický obrat n, n+1 obvyklý i dnes k opsání blíže neurčeného počtu: jednou, dvakrát – Jb 33,14; 2Kr 6,10; dvě tři ... čtyři pět – Iz 17,6; kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém... – Mt 18,20; 3, 4 – Am 1,1-2,6 aj.; 5, 6 – 2Kr 13,19; 6, 7 – Př 6,16; Jb 5,19; 7, 8: Mi 5,4; 9, 10: Sír 25,7. Asi nejznámější užití je v Ex 20,5n, Dt 5,9n – zde je malý počet třetího a čtvrtého pokolení nenávidějících Hospodina v kontrastu k tisícům pokolení milujících.

Okrouhlá čísla znamenají údaje přibližné, tradiční či hyperbolické. Tisíc či deset tisíc znamená velký počet, obvykle nadsazený (Lv 26,8; 1S 18,7; Zj 5,11 aj.).

Zvláštním problémem jsou čísla censu izraelské pospolitosti v Nu 1-2 (a Ex 12,37; Ex 38,26). Zjevně nejsou realistická (celá populace by musela mít 2-3 miliony), navíc jsou vysoké počty v rozporu s Dt 7,7 a s příhodami při putování. Jsou tedy zpětnou projekcí, která má zdůraznit uspořádání Izraele pevným řádem. I zde se vykladači pokoušejí o vysvětlení konkrétních čísel pomocí gematrie.

Také velké počty vojáků bojujících a padlých v bitvách jsou nadsazené: 2Pa 17,14-18; 1Kr 20,29. Údaje o mnoha tisících lidí mohou souviset i s tím, že hebr. termín pro tisíc elef znamená také kmen, rod, skupina, tedy jednotky řádově méně početné. Jednoznačně v tomto smyslu např. v Sd 6,15.

Předmětem mimořádně úporného úsilí vykladačů jsou údaje o věku předpotopních praotců v Gn 5, doposud bez přesvědčivého výsledku. Selhávají pokusy najít korelaci s babylónskými listinami předpotopních králů. Situaci komplikuje mj. to, že číselné údaje se během utváření literární podoby textu měnily. Mezi stvořením a potopou má podle kanonického hebrejského textu uplynout 1656 let, podle Septuaginty 2262 let a podle Samaritanu 1307 let. Analogicky: tři pokusy o spočtení celkové doby vlády sumerských předpotopních králů dávají 37, 127 a 120x3600 let. Nepodařilo se rozeznat jakýkoliv řád ve věku patriarchů a věku při početí syna. Jediným zřetelným údajem je věk Henochův 365 let, který odpovídá počtu dnů v roce a asociuje lhůtu danou stvořitelským řádem.

Hojně užívaná čísla se zřetelným symbolickým významem jsou (podrobněji viz příslušná hesla):

jeden – jedinečnost, jedinost Boží, jednota mezi lidmi...

dva – polarita protikladů, naopak dvojí opakování zdůrazňuje

tři – obecně posvátné číslo, základní struktury, významné lhůty

čtyři – uspořádání prostoru (světového i kultického)

pět – praktické počítání, přibližné údaje

sedm – nebeské číslo významné v mytologii i v kultu, eschatologický význam

deset – typický přibližný počet, postačující počet, Desatero

dvanáct – další nebeské číslo, dvanáctkou jsou strukturovány Boží věci – vč. Izraele

čtyřicet – posvátné číslo, zejm. lhůty zkoušek, pokání, rituálních úkonů, vlády...

tisíc – velký počet, přesah obvyklých měřítek.

Symbolika čísel se v různých kontextech prolíná a kombinuje, uplatňují se i jejich součty a násobky. Symbolická čísla jsou uváděna explicitně v textu nebo jsou zakomponována v jeho struktuře jako počet slov, oddílů, jmen apod. Zejm. se to týká některých oddílů kanonického hebrejského textu. Zda jde o čistě formální strukturu, o zakomponovanou zvěst, nebo o náhodu, bývá předmětem sporů.

Např. rodokmen Gn 5,1-32 obsahuje celkem 365 slov, což souhlasí s délkou Henochova života; oddíl týkající se Henocha má 65 slov, což odpovídá Henochovu věku při zplození syna (+ další struktury v témže textu). Základní texty o šabatu jsou formulovány pomocí 40 slov (Gn 2,1-4a; Ex 35,1-3; Lv 23,1-3), což kvalifikuje dodržování šabatu jakou zkoušku lidu.

Pečlivě prokomponovaná je chronologie dějepravného korpusu: doba existence jeruzalémského chrámu (jako součet dob vlády izraleských a judských králů od založení chrámu Šalomounem po jeho zničení Nebúkadnesarem) je 430 let stejně jako doba egyptského zajetí (Ex 12,40n). Že nejde o náhodu, dokládá i proroctví soudu nad Jeruzalémem v Ez 4,4-6, kde je 430 let součtem doby nepravosti izraelského a judského domu. Mezi vyvedením z Egypta a stavbou chrámu mělo uplynout 480 let (1Kr 6,1) jako doba zkoušky celého Izraele (40×12). Další symbolicky okrouhlá čísla vzniknou např. sečtením údajů o době života praotců (např. 900 let od narození Noeho po narození Abrama, 1200 let od narození Abrama po stavbu chrámu aj.). V prorocké a apokalyptické literatuře se pracuje s dalšími periodami (70 let, 490 let).

Souhrnem: v biblických textech figurují mnohé číselné údaje jako více či méně skryté ukazatele k významům v pozadí a jako odkazy na jiné biblické souvislosti, které jsou pro pochopení dotyčného textu důležité. Tyto číselné údaje nemusí být v textu uvedeny výslovně. V mnoha případech je jejich význam zašifrován způsobem, kterému pravděpodobně již neporozumíme. Obecně však platí, že symbolické významy čísel jen doplňují a zdůrazňují sdělení ostatního textu, nevytvářejí další specifické (utajené, esoterické) významy.