Čtyřicet

heslo: čtyřicet

autor: Moravec Jan    
       
předcházející heslo: čtyři        
následující heslo: ďábel

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. 'arbá`ím, řec. tessarakonta. V Bibli velmi frekventované číslo, obvykle jako časový údaj: lhůta, doba významných dějů.

Někdy jde o přibližný údaj ve smyslu relativně dlouhé období nebo doba jedné lidské generace. Muž je za plně dospělého pokládán ve 40 letech: Gn 25,20; Gn 26,34; Joz 14,7; 2S 2,10. Mojžíšův život je dělen do 3 období po 40 letech (Ex 7,7; Dt 34,7; Sk 7,23.30.36). I Mohamed vystoupil jako prorok ve 40 letech.

40 let resp. dnů tvoří uzavřený celek, je to doba potřebná k naplnění, dokonalému očištění či vyzkoušení. Negativně – jako trest či očištění: 40 let putoval Izrael po poušti, aby vymřela generace těch, kdo vyšli z Egypta: Nu 14,33; 32,13. Na druhou stranu je táž doba dobou dobré Boží péče: Ex 16,35; Dt 2,7. Izrael je za trest vydán na 40 let do rukou Pelištejců: Sd 13,1. Dle apokryfního Života Adamova činil Adam pokání 40 dní (Vita Adae 6,1-2; 17,3). Viděno z opačného pohledu: 40 let trvá útisk Moábců ze strany Izraele podle Méšovy stély. Egypt bude zpustošen po dobu 40 let: Ez 29,11-13. Izrael je po 40 dní bezmocný proti provokacím Goliášovým (1S 17,16). Počet 40 je však zároveň limitem, ohraničením trestu – srv. trest maximálně čtyřiceti ran Dt 25,3; 2K 11,24.

Naopak pozitivně: 40 let je doba dobré vlády soudců a králů: Otníel (Sd 3,11); Gedeón (Sd 8,28); Elí (1S 4,18); David (2S 5,4; 1Kr 2,11); Šalomoun (1Kr 11,42); Jóaš (2Kr 12,1). Saulovi byla čtyřicetiletá vláda v masoretském textu vyretušována jako neslučitelná s Božím zavržením, ačkoliv v původní tradici byla, jak dokazuje Sk 13,21 a Josephus Flavius.

40 dní trvají rituální observance a významné události, kde Bůh jedná s lidmi: půst Mojžíšův (Ex 34,28), Elijášův (1Kr 19,8) a Ježíšův (spolu s pokušeními – Mt 4,2 a par.), Mojžíšovo setkání s Hospodinm na hoře Sínaj (Ex 24,18; Dt 9,9.11). Potopa trvala 40 dnů a nocí (Gn 7,4.12). 40 dní uplyne mezi vzkříšením a nanebevzetím Ježíšovým (Sk 1,3). Shoda ve čtyřicetidenní době funguje jako vnitřní odkaz, upozornění na souvislosti těchto zásadních událostí dějin spásy.

Stejně dlouhá je lhůta pro pokání Ninivských (Jon 3,4) a doba pro důležité úkoly, např. doba průzkumu zaslíbené země (Nu 13,25) nebo doba putování Eliáše k Chorébu (1Kr 19,8).

V profánním významu je v řecké a latinské literatuře číslo 40 zaokrouhleným označením středně velkého množství – srv. Sk 23,13.21. 40 tisíc je označením velmi velkého množství: Joz 4,13; Sd 5,8; 2S 10,18 aj.

Viz též čísla.