Poezie

heslo: poezie

autor: Segert Stanislav    

předcházející odkazové heslo: podvod      
předcházející heslo: podsvětí        
následující heslo: pohan

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků slovo řec. původu, básnická díla vázanou formou odlišná od volné prózy. V hebr. SZ není slovo značící báseň; tento pojem je zahrnut ve slovech pro píseň. V SZ jsou celé básnické knihy i básnické oddíly v jiných knihách. Básnické oddíly v nz knihách navazují na sz poezii.

Básně mohou být vyznačeny graficky. V některých rkp. od Mrtvého moře jsou veršové části napsány na zvláštních řádcích. Ve středověkých hebrejských sz. rkp. jsou vyznačeny graficky jen některé básně. V moderních b. překladech – též ČEP – jsou básně jasně vyznačeny. Jednotkové části veršů jsou tištěny na zvláštních řádcích. Některé překlady bibl. básní vyjadřují básnické rysy originálů novodobými básnickými prostředky. Na některých překladech se činně účastnili básníci: Pís – S. K. Neumann, J. B. Čapek, Jaroslav Seifert; Pl, Jb – Vilém Závada; Kaz – Věra Kubíčková; Ž 45 – Jaroslav Seifert; Ž 1 – Amedeo Molnár; Ž 90 – František Gottlieb.

Básnické utváření zdůrazňuje závažnost zvěsti. Básnická úprava umožňuje společný přednes, recitací nebo zpěvem. Ve starověku, kdy písemné záznamy byly méně obvyklé, udržovaly se spolehlivěji v paměti projevy básnicky upevněné.

Básnické části hebrejského SZ byly – a jsou – přenášeny melodicky a rytmicky. Zvláštní značky, akcenty, v hebr. biblích dávají příslušné pokyny. Bibl. básně jsou též základem hud. děl, např. zhudebněné žalmy Antonínem Dvořákem Biblické písně.

V hebr. SZ jsou básnické knihy zařazeny mezi Spisy: nejprve 3 velké knihy, Ž, Př, Jb; mezi 5 svátečními svitky 3 bás.: Pís, Pl, Kaz. Knihy 12 malých proroků jsou v bás. formě, s výjimkou Jon – bás. 2:3-10, Ag, Zach. Všechny části Iz jsou převážně bás. Početné jsou bás. oddíly v Jr, méně početné v Ez a hebr. části Da. Též v aram. části Da (2-7) jsou bás. oddíly: Da 2,20-23; 3,33; 4,7-9.11-14.31-32; 6,27-28; 7,9-10.13.14.23-27. V ostatních sz knihách jsou bás. oddíly mezi prózou.

V NZ jsou četné bás. oddíly jsou citovány ze SZ. Číslované verše v SZ většinou odpovídají pův. bás. výstavbě. Zde bude výraz verš užíván pro spoje dvou členů, půlveršů, někdy též tří členů. Zásadně jsou mezi těmito částmi veršů vztahy jak ve větné stavbě, tak ve významech slov.

Převážně je druhý půlverš souběžný s prvním půlveršem. Pro tuto bás. výstavbu se používá termín parallelismus mebrorum, který zavedl r. 1753 Robert Lowth, anglikánský biskup v Oxfordu. Tato rovnoběžnost členů se provádí různě; větná skladba částí bývá podobná, významy slov mohou být obdobné nebo protikladné.

Kladný paralelismus, oba půlverše se vztahují k týmž osobám, předmětům, dějům, viz Ž 8,5, též Žd 2,6.

Doplňkový paralelismus, slova mají týž podstatný význam, viz Př 25,21, též Ř 12,20

Protikladný paralelismus je častý v knize Přísloví Př 3,34; viz Jk 4,6, 1Pt 5,5.

Oba půlverše mohou mít samostatné věty, viz výše Př 3,34. Některý větný člen, obyčejně podmět, může být vyjádřen jen v prvním půlverši, avšak může se vztahovat i k druhému půlverši, viz výše Př 25,21.

Hlavní věta bývá v prvním půlverši, podřadná v druhém Iz 49,8; též Sk 13,47.

Podstatné členy věty jsou v obou půlverších, podmět v prvním, přísudek v druhém Ž 118,22; též Mt 21,42.

První půlverš obsahuje podstatný údaj, druhý je součástí veršové věty Ž 2,6.

Druhý půlverš podává údaj souběžný se členem věty v prvním půlverši Iz 59,20; citát v Ř 11,26 podává druhý půlverš jako samostatnou větu.

Některé verše mají více než dva členy, často tři Ž 1,1.

V hebr. bibli jsou konce veršů vyznačovány grafickými znaky. Do těchto veršů mohou být zahrnuty dva poetické verše obsahující dva půlverše, např. Ž 23,5.

Sloky se vyskytují v hebr. bibli zřídka; v básni, v Ž 42-43, jsou konce slok jasně vyznačeny refrény: Ž 42,6-12; 43,5. Delší soubory veršů jsou v abecedních básních, kde verše začínají postupně 22 písmeny hebrejské abecedy. Půlverše takto uspořádané jsou v Ž 112 a Ž 113, verše v Ž 25, Ž 34, Ž 145, též Př 31,10-31, skupiny 3 veršů v Pl 3,8 veršů v Ž 119. Pouze na začátku veršových skupin jsou písmena v abecedním pořadí v Ž 9-10,37, Pl 4, Pl 1.2.

Ve starověké hebr. poezii bylo opakování považováno za kladný rys; novodobé překlady se mu někdy vyhýbají, podle pojetí staré řecké poezie.

Ve všech 26 verších Ž 113 je tentýž refrén v druhém půlverši. Opakování výrazů je patrné v Ž 29,1-2.3-5.7-9; viz též Ex 15,6.

Též se opakují kořeny slov, např. Iz 6,9,55,2, doslova přeloženo slyšením slyšte.

Jen některé bás. figury lze vyjádřit v překladech; je též možno je uplatnit tam, kde pro ně není hebr. podklad. Aliterace, opakované použití některých souhlásek v Iz 1,18, je patrně napodobena častým výskytem souhlásky r v ČEP. Asonance, opakování slabik v koncovkách slov v Iz 53,5, se projevuje v ČEP výskytem n v českých koncovkách. V hebr. biblickém souboru není používán rým jako bás. ozdoba. Rýmované verše v Sd 16,23.24 měly ukázat nízkou úroveň Pelištejců.

V hebr. bás. jsou užívána podobně znějící slova s různými významy, např. na konci Iz 5,7; jen zčásti tomu odpovídá užití příbuzných slov právo a bezpráví v ČEP.

Hebr. biblická poezie má jako základní jednotky půlverše; jsou zároveň složkami větné skladby a bás. útvarů.

Poezii vytváří rytmus, podle něhož jsou básně přednášeny. V hebr. biblické poezii má hlavní úlohu přízvuk, též délka slabik je někdy závažná. Výslovnost vyznačená samohláskovými a přízvukovými znaky v hebr. středověkých biblích neodpovídá přesně stavu jazyka v době vytváření básní. Patrně lze vývoj hebr. řeči sledovat též v různých metrických soustavách použitých v bibl. poezii. Pro nejstarší období, kolem 1000 př. n. l., lze použít poznatky o staré kenaanské poezii, zachované v troskách města Ugaritu na severu vých. středomořského pobřeží, zničeného kolem 1200 př. n. l. Základní jednotky byly vytvářeny ze slov, jež měla silný přízvuk na jedné slabice blíže konce a většinou končila krátkou samohláskou. V základních členech jsou většinou 3 slova, též členy s 2+2 slovy jsou doloženy. Tento systém je nazýván slovní metrika. V SZ je použita v písni o moři Ex 15,1-18, v písni Debóřině Sd 5,3-31, v Ž 29, aj. Když pak odpadly koncové krátké samohlásky, většina hebr. slov měla přízvuk na poslední slabice. Podobala se tak vzestupným stopám, pro něž jsou užívány řecké názvy jamb a anapest. Naprostá většina hebr. bibl. básní je složena ve slovních stopách s přízvukem na konci.

Po návratu z babylónského zajetí koncem 6. st. př. n. l. byla hebr. řeč i slovesná tvorba ovlivňována příbuznou aramejštinou. V aram. poezii se střídaly slabiky, přízvučná a nepřízvučná, dlouhá a krátká. Tímto způsobem jsou složeny básně v aram. části Da (2-7). Tato střídavá metrika byla použita v hebr. Neh 4,4; Ž 137, patrně též v Neh 9,5-37 (ČEP nemá ve verších) a v hebr. části Da (8-12). Hebr. bibl. verše jsou většinou souměrné, nejčastěji s 3+3 přízvuky. Též 4+4 a 2+2 jsou doloženy. Nesouměrné verše, většinou s 3+2 přízvuky, byly používány v nářcích: nářkový verš se užívá pro jejich označení. Jsou užity v Pl 1-4; Am 5,2; Ž 69. Též v básních jiného rázu, např. v Ž 27.

V SZ jsou různé druhy básní; některé kolovaly dříve než byly zaznamenány, některé byly složeny k různým účelům, některé byly vytvořeny s uměleckým záměrem.

V básnické podobě se uchovaly staré památné výroky, např. Gn 4,23-24; 27,27-29.39-40; 2Pa 10,10.11.14.16 (verše nejsou v hebr. 1Kr 12,16; viz ČEP).

Do 2S byla zařazena poslední slova Davida, krále básníka (2S 23,1-7) a jeho píseň po vítězství (2S 22,2-51; též Ž 18).

Díky básnické podobě se uchovaly též spíše lidové verše, např. Gn 2,23; Nu 21,17-18; Neh 4,4.

Ve verších se vyjadřovaly hádanky, Sd 14,14.18. Též výsměch byl pronášen básnicky, Nu 21,27-30; Iz 23,16.

Svatební písně byly zařazeny do souboru Pís; viz též Ž 45.

Nářky byly skládány ve verších: 2S 1,19-27; Pl 1-5.

Básněmi byli oslovováni a oslavováni králové, Ž 2; 21; 72.

Dějinné události a okolnosti byly připomínány básněmi: vítězné Ex 15; Sd 5; též 1S 18,7; žalostné Pl 1-5; Ž 137. Průběh dějin Izraele byl líčen ve verších: Ž 78; 79; 105; 107, též Neh 9,6-37 (v ČEP tištěno jako próza). Jsou též připomenuty v písni Mojžíšově (Dt 32,1-43).

David nařídil, aby byla Bohu vzdávána chvála, 1Pa 16,8-36. Žalmy byly používány při bohoslužbě: Ž 95; 66; 147. Ž 120-134 vedly na cestě k bohoslužbě. Některé žalmy vyjadřují osobní prosby a díky: Ž 3; 6; 22; 23; 143.

Ve verších byla vyslovována žehnání: Gn 12,2-3; 14,19-20; 27,27-29; Nu 6,24-26; Dt 33,2-29 i kletby: Joz 6,26, 1S 15,33.

Slova pronášená Bohem jsou zaznamenána ve verších:Gn 9,6-7.12-16; 12,2-3; 17,1-2.4-5; skrze proroka Izajáše 2K 19,21-28.

Slovem Hospodinovým byl Jeremjáš povolán za proroka, Jr 1,5.7-8.9-10. Vidění a proroctví jsou zaznamenána v bibl. knihách prorockých většinou ve verších (viz výše), též průpovědi Bileámovy v Nu 23-34.

I lidé oslovovali Boha ve verších, zvláště v modlitbách: 1S 2,1-10; žalmy.

K náboženství patří i moudrost (Př 3,19-26). Mudroslovné knihy v SZ mají básnickou podobu. Kniha Př je celá ve verších, též Kaz a rozmluvy v Jb (3-42) předkládají moudrost v básnické podobě.

V porovnání s hebr. SZ je podíl poezie v řec. NZ nepoměrně menší. V Mt je poezie často citována: Mt 1,23 = Iz 7,14; Mt 2,6 = Mi 5,1; Mt 2,15 = Oz 11,1; Mt 2,18 = Jr 31,15; Mt 3,3 = Iz 40,3; Mt 4,6 = Ž 91,11-12; Mt 12,18-21 = Iz 42,1-4; Mt 15,8-9 = Iz 29,13; Mt 21,5 = Iz 62,11 + Za 9,9; Mt 21,9 = Ž 118,26; Mt 21,42 = Ž 118,22-23; Mt 22,44 = Ž 110,1; Mt 24,29 = Iz 13,10 + Iz 34,4; Mt 26,31 = Za 13,7. Ježíšova poslední slova jsou ze Ž 22,2, jsou uvedena (Mt 27,46; Mk 15,34) nikoli v hebr., nýbrž v aram. překladu.

Sz. poezie je též citována v J 12,38 = Iz 53,1; J 19,24 = Ž 22,19; Sk 1,20 = Ž 69,26 + Ž 109,8, aj.

Pavel v listech cituje SZ často podle LXX, např. Ř 4,7-8 = Ž 32, Ž 31,1-2; Ř 15,12 = Iz 11,10; Ga 4,27 = Iz 54,1.

Sz. poezie je často citována v Žd, např. Žd 3,7-11 = Ž 95,7-11; Žd 7,8-12 = Jr 31,31-34.

Tento výběr citátů ukazuje, jak NZ navazuje na SZ jak zvěstí tak básnickou podobou.

Na tvary sz. poezie navazuje L: zvěstování Zachariášovi L 1,14-17; Mariin chvalozpěv L 1,46-55; Zachariášův chvalozpěv L 1,68-79; oslava L 2,14 (v ČEP próza); Simeon L 2,29-30.

Ježíš vyjadřoval svou zvěst též ve verších: v kázání na hoře Mt 5,3-10, též L 6,20-21.24-27 blahoslavenství. Modlitba Páně je v básnické podobě, Mt 6,9-13, L 11,2-4.

V prvotní církvi byla zvěst vyjadřována též básnicky, prolog J 1,1-14.

Pavel ve svých listech uváděl básnické skladby: Fp 2,6-11; 1Te 5,16-22 (v ČEP próza).

Poezie prvotní církve je zejména zastoupena v listech označených jménem Pavlovým: Ko 1,15-20; Ef 4,5-6 (v ČEP próza); Ef 5,14; též Ef 1,3-14.20-23; 2,4-7.14-18; 1Tm 2,5-6; 3,16; 6,7-8.11-12.15-16; 2Tm 1,9-10; 2,11-13; Tt 3,4-7.

V řeckém NZ jsou citáty z řecké poezie: Menandros 1K 15,33, hexametr; Epimenidés Tt 1,12, Aratos Sk 17,28 (v ČEP v uvozovkách).

Básnické oddíly v 1P a 1J jsou různě hodnoceny, jako poezie v řec. NZ 1979, jako próza v ČEP. Neshody jsou i ve vydáních Zj; ČEP podává části kap. 2 jako básně, řec. NZ jako prózu. Neshody jsou i v dalších kapitolách.

Z tohoto příkladu i z příkladů dříve uvedených je patrno, že hranice mezi poezií a prózou není vždy jasná. Próza vyjadřovaná tvary používanými v poezii se jen málo liší od poezie.