Nebúkadnesar

heslo: Nebúkadnesar

autor: Moravec Jan    
       
předcházející heslo: Nébo        
následující heslo: Nebúšazbán

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. n^evuchadne'car, kral. Nabuchodonozor, babylónský král.

1. historická role

Vládl 605-562. Jméno akk. Nabu-kudurri-usur – (Bože) Nabú, ochraňuj dědice. Byl synem Nabopalasara, zakladatele Novobabylónské říše a její královské kaldejské dynastie. Za jeho vlády dosáhla Babylónie největšího územního rozsahu a kulturního rozkvětu. Již před nástupem na trůn byl úspěšným vojevůdcem: r. 605 porazil Egypťany (farao Néko II) u Karchemíše (Jr 46,2) a zamezil tím obnově asyrské moci. Pak podmanil syrská města vč. Damašku. 601-598 bojoval s Egypťany a pronikl do Arábie, kterou vyplenil. Při tomto tažení učinil závislým a zpoplatnil judského krále Jójakíma (2Kr 24,1). R. 597 opět operoval v Sýrii a Judsku, které mu odmítlo poslušnost. Krále Jójakína sesadil a odvedl do zajetí, s ním část judských elit – tzv. první babylónské zajetí (2Kr 24,10-17). Za judského krále nastolil Sidkijáše (2Pa 36,6-10 přisuzuje – patrně mylnou záměnou – deportaci Jójakímovi i Jójakínovi). Po Sidkijášově vzpouře vyvrátil v červenci r. 587 definitivně judské království, rozbořil Jeruzalém a odvedl obyvatelstvo (kromě chudého venkovského – 2Kr 25,12; Jr 52,16) do babylónského zajetí – exilu. Deportace se týkala podle Jr 52,28-30 celkem 4600 lidí. Události reflektuje 2Kr 25 a Jr 52. Pak již do konce své vlády nevedl výbojné války a zajišťoval říši diplomaticky, ve spojenectví zejm. s Médy, kteří byli hlavními spojenci Babylóňanů již při likvidaci říše asyrské v letech 615-610. (Týr však podmanil až po třináctileté blokádě r. 573.) Nástupcem N. se stal jeho syn Amel-Marduk (Evíl-merodak, Jr 52,31).

Nejtrvalejší proslulost získal N. jako stavebník. Soustavně rekonstruoval staré chrámy v jižní Mezopotámii, přestavěl i bab. Mardukův chrám Etemenanki – babylónskou věž, což je karikováno v Gn 11,1-9. Znovu vybudoval proslulé bab. hradby, dva paláce, Cestu procesí s Ištařinou bránou. U letního paláce nechal vystavět visuté zahrady, jeden z divů světa – údajně pro svou manželku, médskou princeznu, aby jí zahrady připomínaly médské hory.

2. biblická a literární reflexe

Historické informace o N. jsou většinou druhotné a ne zcela spolehlivé. Klínopisná Babylónská kronika je značně nekompletní, pro období N. vlády končí r. 594. Politické dějiny a stavební činnost zachycují řecké prameny (Hérodotos, Béróssos, Diodóros), události v Judsku líčí SZ a Židovské starožitnosti Josepha Flavia.

V pozdější literatuře vystupuje N. jako (proto)typ orientálního krále a je vyšperkován řadou folkloristických prvků – počínaje knihou Daniel (v kanonické části i v deuterokanonických přídavcích) přes řadu apokryfů, rabínských i arabských komentářů po kroniku Bedy Ctihodného.

Jeho obraz v Bibli zásadně souvisí s interpretací babylónského zajetí. Exil a zničení Jeruzaléma znamenaly tak zásadní předěl v dějinách a sebepochopení Izraele, že nemohly být interpretovány jen jako peripetie velmocenských dějin. Udržení víry v Hospodina předpokládalo chápat fakt exilu jako akt jeho vůle – jako trest za nevěru lidu v zaslíbené zemi a jako příležitost ke katarzi. Tím je ovšem babylónský král N. degradován z role tvůrce dějin do role nástroje, který Hospodin užívá k napravení svého lidu. Tato interpretace exilu se prosadila zejm. zásluhou proroka Jeremjáše: Jr 25,8-9; 27,5-8; 28,13-14. Pod touto perspektivou byly v exilu a krátce po něm pravděpodobně shromážděny a redigovány látky vztahující se k dějinám Izraele – viz deuteronomistické dílo. Ještě dalekosáhleji byla během exilu Boží svrchovanost nad dějinami a světem (universalismus) domyšlena a formulována v textech o stvoření, zejm. v Gn 1-11, kde je zřetelně identifikovatelná polemika s babylónskou státní ideologií a karikatura babylónské mytologie. Dalším domyšlením universalistické koncepce (argumentace stvořením) a pojetí exilu jako příležitosti k novému začátku je dějinný výhled u Deuteroizajáše.

V příbězích Danielových vystupuje N. jako literární typ, amalgám řady literárních klišé: pohádkový král, zpupný despota (Da 3,5-6), zároveň moudrý a schopný prozření (Da 3,28), vládce zlaté doby (Da 2,37-38), král-vyhnanec (Da 4,26-31), příjemce věštebných snů (Da 4,15). V deuterokanonickém příběhu Bél a drak (který je paralelou Da 3) je N. nahrazen Kýrem.