Gn 1,1: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Gn 1,2: Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.
Gn 1,3: I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.
Gn 1,4: Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.
Gn 1,5: Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.
Gn 1,6: I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!"
Gn 1,7: Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak.
Gn 1,8: Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.
Gn 1,9: I řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!" A stalo se tak.
Gn 1,10: Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré.
Gn 1,11: Bůh také řekl: "Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!" A stalo se tak.
Gn 1,12: Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré.
Gn 1,13: Byl večer a bylo jitro, den třetí.
Gn 1,14: I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let.
Gn 1,15: Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí." A stalo se tak.
Gn 1,16: Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy.
Gn 1,17: Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí,
Gn 1,18: aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré.
Gn 1,19: Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.
Gn 1,20: I řekl Bůh: "Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!"
Gn 1,21: I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré.
Gn 1,22: A Bůh jim požehnal: "Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi."
Gn 1,23: Byl večer a bylo jitro, den pátý.
Gn 1,24: I řekl Bůh: "Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!" A stalo se tak.
Gn 1,25: Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.
Gn 1,26: I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."
Gn 1,27: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
Gn 1,28: A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe."
Gn 1,29: Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.
Gn 1,30: Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu." A stalo se tak.
Gn 1,31: Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.
Gn 2,1: Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.
Gn 2,2: Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.
Gn 2,3: A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.
Gn 2,4: Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,
Gn 2,5: nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával.
Gn 2,6: Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch.
Gn 2,7: I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.
Gn 2,8: A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
Gn 2,9: Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.
Gn 2,10: Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky.
Gn 2,11: Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato,
Gn 2,12: a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol.
Gn 2,13: Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš.
Gn 2,14: Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.
Gn 2,15: Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.
Gn 2,16: A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst.
Gn 2,17: Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."
Gn 2,18: I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou."
Gn 2,19: Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.
Gn 2,20: Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.
Gn 2,21: I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem.
Gn 2,22: A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.
Gn 2,23: Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest."
Gn 2,24: Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.
Gn 2,25: Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.
Gn 3,1: Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"
Gn 3,2: Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.
Gn 3,3: Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
Gn 3,4: Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti.
Gn 3,5: Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
Gn 3,6: Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
Gn 3,7: Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.
Gn 3,8: Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.
Gn 3,9: Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?"
Gn 3,10: On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se."
Gn 3,11: Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?"
Gn 3,12: Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl."
Gn 3,13: Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla."
Gn 3,14: I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, budeš proklet, odvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.
Gn 3,15: Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."
Gn 3,16: Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout."
Gn 3,17: Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení.
Gn 3,18: Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.
Gn 3,19: V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."
Gn 3,20: Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.
Gn 3,21: Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.
Gn 3,22: I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky."
Gn 3,23: Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.
Gn 3,24: Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.
Gn 4,1: I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: "Získala jsem muže, a tím Hospodina."
Gn 4,2: Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem.
Gn 4,3: Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země.
Gn 4,4: Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar,
Gn 4,5: na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři.
Gn 4,6: I řekl Hospodin Kainovi: "Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář?
Gn 4,7: Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout."
Gn 4,8: I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej.
Gn 4,9: Hospodin řekl Kainovi: "Kde je tvůj bratr Ábel?" Odvětil: "Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?"
Gn 4,10: Hospodin pravil: "Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země.
Gn 4,11: Nyní budeš proklet a odvržen od země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra.
Gn 4,12: Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem."
Gn 4,13: Kain Hospodinu odvětil: "Můj zločin je větší, než je možno odčinit.
Gn 4,14: Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít."
Gn 4,15: Ale Hospodin řekl: "Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou." A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil.
Gn 4,16: Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu.
Gn 4,17: I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Enocha. Tu se dal do stavby města a nazval to město Enoch, podle jména svého syna.
Gn 4,18: Enochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechíjáel zplodil Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha.
Gn 4,19: Lámech pojal dvě ženy; jedna se jmenovala Áda a druhá se jmenovala Sila.
Gn 4,20: Áda porodila Jábala, který se stal praotcem těch, kdo přebývají ve stanu a u stáda.
Gn 4,21: Jeho bratr se jmenoval Júbal; ten se stal praotcem všech hrajících na citeru a flétnu.
Gn 4,22: Také Sila porodila, a to Túbal-kaina, mistra všech řemeslníků obrábějících měď a železo. Sestrou Túbal-kainovou byla Naama.
Gn 4,23: Tu řekl Lámech svým ženám: "Ádo a Silo, poslyšte můj hlas, ženy Lámechovy, naslouchejte mé řeči: Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu.
Gn 4,24: Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát."
Gn 4,25: I poznal opět Adam svou ženu a ta porodila syna a dala mu jméno Šét (to je [Do klína] vložený). Řekla: "Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Ábela, kterého zabil Kain."
Gn 4,26: Šétovi se narodil syn; dal mu jméno Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo.
Gn 5,1: Toto je výčet rodopisu Adamova: V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil jej k podobě Boží.
Gn 5,2: Jako muže a ženu je stvořil, požehnal jim a v den, kdy je stvořil, dal jim jméno Adam (to je Člověk).
Gn 5,3: Ve věku sto třiceti let zplodil Adam syna ke své podobě, podle svého obrazu, a dal mu jméno Šét.
Gn 5,4: Po zplození Šéta žil Adam ještě osm set let a zplodil syny a dcery.
Gn 5,5: Všech dnů Adamova života bylo devět set třicet let, a umřel.
Gn 5,6: Ve věku sto pěti let zplodil Šét Enóše.
Gn 5,7: Po zplození Enóše žil Šét osm set sedm let a zplodil syny a dcery.
Gn 5,8: Všech dnů Šétových bylo devět set dvanáct let, a umřel.
Gn 5,9: Ve věku devadesáti let zplodil Enóš Kénana.
Gn 5,10: Po zplození Kénana žil Enóš osm set patnáct let a zplodil syny a dcery.
Gn 5,11: Všech dnů Enóšových bylo devět set pět let, a umřel.
Gn 5,12: Ve věku sedmdesáti let zplodil Kénan Mahalalela.
Gn 5,13: Po zplození Mahalalela žil Kénan osm set čtyřicet let a zplodil syny a dcery.
Gn 5,14: Všech dnů Kénanových bylo devět set deset let, a umřel.
Gn 5,15: Ve věku šedesáti pěti let zplodil Mahalalel Jereda.
Gn 5,16: Po zplození Jereda žil Mahalalel osm set třicet let a zplodil syny a dcery.
Gn 5,17: Všech dnů Mahalalelových bylo osm set devadesát pět let, a umřel.
Gn 5,18: Ve věku sto šedesáti dvou let zplodil Jered Henocha.
Gn 5,19: Po zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery.
Gn 5,20: Všech dnů Jeredových bylo devět set šedesát dvě léta, a umřel.
Gn 5,21: Ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metuzaléma.
Gn 5,22: A chodil Henoch s Bohem po zplození Metuzaléma tři sta let a zplodil syny a dcery.
Gn 5,23: Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let.
Gn 5,24: I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.
Gn 5,25: Ve věku sto osmdesáti sedmi let zplodil Metuzalém Lámecha.
Gn 5,26: Po zplození Lámecha žil Metuzalém sedm set osmdesát dvě léta a zplodil syny a dcery.
Gn 5,27: Všech dnů Metuzalémových bylo devět set šedesát devět let, a umřel.
Gn 5,28: Ve věku sto osmdesáti dvou let zplodil Lámech syna.
Gn 5,29: Dal mu jméno Noe (to je Odpočinutí). Řekl: "Ten nám dá potěšení a odpočinutí od naší práce a od námahy našich rukou, kterou nám přináší země prokletá Hospodinem."
Gn 5,30: Po zplození Noeho žil Lámech pět set devadesát pět let a zplodil syny a dcery.
Gn 5,31: Všech dnů Lámechových bylo sedm set sedmdesát sedm let, a umřel.
Gn 5,32: Když bylo Noemu pět set let, zplodil Noe Šéma, Cháma a Jefeta.
Gn 6,1: Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští,
Gn 6,2: jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.
Gn 6,3: Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."
Gn 6,4: Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.
Gn 6,5: I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.
Gn 6,6: Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
Gn 6,7: Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil."
Gn 6,8: Ale Noe našel u Hospodina milost.
Gn 6,9: Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem.
Gn 6,10: A Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta.
Gn 6,11: Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí.
Gn 6,12: Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.
Gn 6,13: I řekl Bůh Noemu: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.
Gn 6,14: Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou.
Gn 6,15: A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket.
Gn 6,16: Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro.
Gn 6,17: Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne.
Gn 6,18: S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů.
Gn 6,19: A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou.
Gn 6,20: Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě.
Gn 6,21: Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm."
Gn 6,22: Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.
Gn 7,1: I řekl Hospodin Noemu: "Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.
Gn 7,2: Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí.
Gn 7,3: Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi,
Gn 7,4: neboť již za sedm dní sešlu na zemi déšť, který potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Smetu z povrchu země vše, co povstalo, co jsem učinil."
Gn 7,5: Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal.
Gn 7,6: Šest set let bylo Noemu, když nastala potopa, vody na zemi.
Gn 7,7: Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy.
Gn 7,8: Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se plazí po zemi,
Gn 7,9: vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh přikázal.
Gn 7,10: Po sedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy.
Gn 7,11: V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely.
Gn 7,12: Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí.
Gn 7,13: Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy,
Gn 7,14: oni i všechna zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých druhů, všichni plazící se zeměplazi rozmanitých druhů i všechno ptactvo rozmanitých druhů, každý pták, každý okřídlenec.
Gn 7,15: Vešli k Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch života.
Gn 7,16: Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.
Gn 7,17: Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země.
Gn 7,18: Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod.
Gn 7,19: Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy.
Gn 7,20: Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory.
Gn 7,21: A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.
Gn 7,22: Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo.
Gn 7,23: Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.
Gn 7,24: Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů.
Gn 8,1: Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily.
Gn 8,2: Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe.
Gn 8,3: Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat,
Gn 8,4: takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu.
Gn 8,5: A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne desátého měsíce se objevily vrcholky hor.
Gn 8,6: Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal,
Gn 8,7: a vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily.
Gn 8,8: Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily.
Gn 8,9: Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy.
Gn 8,10: Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.
Gn 8,11: A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily.
Gn 8,12: Čekal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se však k němu zpátky nevrátila.
Gn 8,13: Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysychat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá.
Gn 8,14: Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla již země suchá.
Gn 8,15: I promluvil Bůh k Noemu:
Gn 8,16: "Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.
Gn 8,17: Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí."
Gn 8,18: Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.
Gn 8,19: Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.
Gn 8,20: Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.
Gn 8,21: I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: "Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.
Gn 8,22: Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země."
Gn 9,1: Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi.
Gn 9,2: Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou.
Gn 9,3: Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno.
Gn 9,4: Jen maso oživené krví nesmíte jíst.
Gn 9,5: A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra.
Gn 9,6: Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím.
Gn 9,7: Vy pak se ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na ní."
Gn 9,8: Bůh řekl Noemu a jeho synům:
Gn 9,9: "Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem
Gn 9,10: i s každým živým tvorem, který je s vámi, s ptactvem, s dobytkem i s veškerou zemskou zvěří, která je s vámi, se všemi, kdo vyšli z archy, včetně zemské zvěře.
Gn 9,11: Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi."
Gn 9,12: Dále Bůh řekl: "Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků:
Gn 9,13: Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí.
Gn 9,14: Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha,
Gn 9,15: rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva.
Gn 9,16: Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi."
Gn 9,17: Řekl pak Bůh Noemu: "Toto je znamení smlouvy, kterou jsem ustavil mezi sebou a veškerým tvorstvem, které je na zemi."
Gn 9,18: Synové Noeho, kteří vyšli z archy, byli Šém, Chám a Jefet; Chám je otec Kenaanův.
Gn 9,19: Tito tři jsou synové Noeho; podle nich se rozdělila celá země.
Gn 9,20: I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici.
Gn 9,21: Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu.
Gn 9,22: Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím.
Gn 9,23: Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili.
Gn 9,24: Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn,
Gn 9,25: řekl: "Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!"
Gn 9,26: Dále řekl: "Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem!
Gn 9,27: Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!"
Gn 9,28: Po potopě žil Noe tři sta padesát let.
Gn 9,29: Všech dnů Noeho bylo devět set padesát let, a umřel.
Gn 10,1: Toto je rodopis synů Noeho: Šém, Chám a Jefet. Po potopě se jim narodili synové.
Gn 10,2: Synové Jefetovi: Gomer a Magóg a Mádaj, Jávan a Túbal, Mešek a Tíras.
Gn 10,3: Synové Gomerovi: Aškenaz a Rífat a Togarma.
Gn 10,4: Synové Jávanovi: Elíša a Taršíš, Kitejci a Dódanci.
Gn 10,5: Z nich vzešly ostrovní pronárody v různých zemích, pronárody různého jazyka a různých čeledí.
Gn 10,6: Synové Chámovi: Kúš a Misrajim, Pút a Kenaan.
Gn 10,7: Synové Kúšovi: Seba a Chavíla, Sabta a Raema a Sabteka. Synové Raemovi: Šeba a Dedán.
Gn 10,8: Kúš pak zplodil Nimroda; ten se stal na zemi prvním bohatýrem.
Gn 10,9: Byl to bohatýrský lovec před Hospodinem; proto se říká: Jako Nimrod, bohatýrský lovec před Hospodinem.
Gn 10,10: Počátkem jeho království byl Babylón, Erek, Akad a Kalné v zemi Šineáru.
Gn 10,11: Z této země vyšel do Asýrie a vystavěl Ninive - i Rechobót-ír a Kelach
Gn 10,12: a Resen mezi Ninivem a Kelachem - to je to veliké město.
Gn 10,13: Misrajim zplodil Lúďany a Anámce, Lehábany a Naftúchany
Gn 10,14: i Patrúsany a Kaslúchany - z nich vyšli Pelištejci - a Kaftórce.
Gn 10,15: Kenaan zplodil Sidóna, svého prvorozeného, a Chéta,
Gn 10,16: Jebúsejce, Emorejce a Girgašejce
Gn 10,17: i Chivejce, Arkejce a Síňana,
Gn 10,18: Arváďana a Semárce a Chamáťana. Potom se čeledi kenaanské rozptýlily.
Gn 10,19: Pomezí kenaanské se táhlo od Sidónu směrem přes Gerar až ke Gáze, směrem přes Sodomu, Gomoru, Admu a Sebójím až k Leše.
Gn 10,20: To jsou synové Chámovi v různých zemích, pronárody různých čeledí a jazyků.
Gn 10,21: Také Šémovi, praotci všech Heberovců, staršímu bratrovi Jefeta, se narodili synové.
Gn 10,22: Synové Šémovi: Élam a Ašúr, Arpakšád a Lúd a Aram.
Gn 10,23: Synové Aramovi: Ús a Chúl, Geter a Maš.
Gn 10,24: Arpakšád zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera.
Gn 10,25: Heberovi se narodili dva synové: jméno jednoho bylo Peleg (to je Rozčlenění), neboť za jeho dnů byla země rozčleněna; a jméno jeho bratra bylo Joktán.
Gn 10,26: Joktán pak zplodil Almódada a Šelefa, Chasarmáveta a Jeracha,
Gn 10,27: Hadórama a Úzala a Diklu,
Gn 10,28: Óbala a Abímaela a Šebu,
Gn 10,29: Ofíra a Chavílu a Jóbaba; ti všichni jsou synové Joktánovi.
Gn 10,30: Jejich sídliště bylo od Méši směrem k Sefáru, hoře na východě.
Gn 10,31: To jsou synové Šémovi různých čeledí a různých jazyků, různé pronárody v různých zemích.
Gn 10,32: To jsou čeledi synů Noeho podle jejich rodopisu v různých pronárodech; z nich pak po potopě vzešly všechny pronárody na zemi.
Gn 11,1: Celá země byla jednotná v řeči i v činech.
Gn 11,2: Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam.
Gn 11,3: Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme." Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny.
Gn 11,4: Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi."
Gn 11,5: I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali.
Gn 11,6: Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést.
Gn 11,7: Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli."
Gn 11,8: I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.
Gn 11,9: Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.
Gn 11,10: Toto je rodopis Šémův: Když bylo Šémovi sto let, zplodil Arpakšáda, druhého roku po potopě.
Gn 11,11: Po zplození Arpakšáda žil Šém pět set let a zplodil syny a dcery.
Gn 11,12: Arpakšád pak žil třicet pět let a zplodil Šelacha.
Gn 11,13: Po zplození Šelacha žil Arpakšád čtyři sta tři léta a zplodil syny a dcery.
Gn 11,14: Šelach pak žil třicet let a zplodil Hebera.
Gn 11,15: Po zplození Hebera žil Šelach čtyři sta tři léta a zplodil syny a dcery.
Gn 11,16: Ve věku třiceti čtyř let zplodil Heber Pelega.
Gn 11,17: Po zplození Pelega žil Heber čtyři sta třicet let a zplodil syny a dcery.
Gn 11,18: Ve věku třiceti let zplodil Peleg Reúa.
Gn 11,19: Po zplození Reúa žil Peleg dvě stě devět let a zplodil syny a dcery.
Gn 11,20: Ve věku třiceti dvou let zplodil Reú Serúga.
Gn 11,21: Po zplození Serúga žil Reú dvě stě sedm let a zplodil syny a dcery.
Gn 11,22: Ve věku třiceti let zplodil Serúg Náchora.
Gn 11,23: Po zplození Náchora žil Serúg dvě stě let a zplodil syny a dcery.
Gn 11,24: Ve věku dvaceti devíti let zplodil Náchor Teracha.
Gn 11,25: Po zplození Teracha žil Náchor sto devatenáct let a zplodil syny a dcery.
Gn 11,26: Ve věku sedmdesáti let zplodil Terach Abrama, Náchora a Hárana.
Gn 11,27: Toto je rodopis Terachův: Terach zplodil Abrama, Náchora a Hárana. Háran zplodil Lota.
Gn 11,28: Háran umřel před svým otcem Terachem v rodné zemi, v Kaldejském Uru.
Gn 11,29: Abram a Náchor si vzali ženy: žena Abramova se jmenovala Sáraj a žena Náchorova Milka, dcera Hárana, otce Milky a Jisky.
Gn 11,30: Sáraj však byla neplodná, neměla dítě.
Gn 11,31: I vzal Terach svého syna Abrama a vnuka Lota, syna Háranova, a snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu z Kaldejského Uru. Cestou do země kenaanské přišli do Cháranu a usadili se tam.
Gn 11,32: Dnů Terachových bylo dvě stě pět let, když v Cháranu umřel.