Zajetí

heslo: zajetí

autor: Chalupa Petr    
       
předcházející heslo: zachránit (se)        
následující heslo: zajíc

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků zajetím se obecně rozumí ztráta svobody v důsledku vojensko-politické převahy protivníka. Zajatci byli pro vítěze především levnou pracovní silou (sr. otrok). Velká část významového pole slov zajmout, zajetí, zajatec se překrývá s významem slov uvěznit, vězeň – především tam, kde se zajetí týká jednotlivce. Takto byl v Egyptě zajat Josef (Gn 39,20nn), takový osud postihl některé z proroků (např. Jeremjáše: Jr 20,2; 32,2n; 37,11-21; 38,6), neušel mu Jan Křtitel (Mt 14,3) ani Ježíš (J 18,12; Mt 27,2). Zajati byli apoštolé (Sk 5,18; 12,3nn; 16,23), Pavel šel dobrovolně do římského zajetí (Sk 20,22n). V souvislosti s národem, poraženým ve válce, se často se zajetím pojilo přesídlení. Přesídlovanými zajatci asyrského krále se stali po pádu Samaří r. 722/1 př. n. l. obyvatelé severního království (2Kr 17,6.23). Svobody – ve smyslu návratu do vlasti – se už nikdy nedočkali. Jako zajetí se chápe situace Židů, přesídlených vítěznými Babylóňany v několika vlnách do Babylónie na počátku 6. st. př. n. l. Těmto Židům zajetí oficiálně skončilo r. 538 př. n. l., kdy jim bylo rozhodnutím perského krále Kýra umožněno vrátit se zpět do vlasti. V tomto případě je tedy vhodnější hovořit o vyhnanství (sr. exil). Především proroci se snažili sledovat teologický význam zajetí. Ke ztrátě svobody vede odpadnutí od Hospodina neposlušností vůči jeho přikázáním. Zajetí je pak trestem, kterým proroci hrozí (Am, Oz, Iz, Mi, Jr), když vyzývají k obrácení. Hospodin však dokáže zajaté vysvobodit.

Obrazně je zajetí stavem člověka, který se nachází v područí hříchu. Takový člověk se stává doslova otrokem hříchu (J 8,34). Než dosáhne ospravedlnění, je podle Pavla zajatcem zákona hříchu (Ř 7,23). Ježíš vysvobozuje zajatce hříchu a smrti (Ef 4,8), aby měli podíl na jeho vítězství (sr. 2K 2,14).