Přesídlení
heslo: přesídlení
autor: Chalupa Petr
předcházející heslo: přepásat
následující odkazové heslo: Přesnice
následující odkazové heslo: přesný chléb
následující heslo: přestoupení, přestupek
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
v průběhu 2. tis. př. n. l. se ve starověkém Orientu setkáváme s tzv. deportační praxí vítězných mocností, kterou prováděly na dobytých územích. Obvykle byla horní společenská vrstva městských obyvatel přestěhována do vzdálených krajů, aby se tak předešlo povstání proti okupační nadvládě. Na místo přestěhovaných byli odjinud dosídleni lidé, které také potkal osud podmaněných. Nově příchozí se obvykle časem etnicky smísili s obyvatelstvem, které smělo v zemi zůstat. Přesídlováním velkého počtu zajatců vynikli zvláště Asyřané a Babylóňané. Asyrský král Tiglat-pileser III. (746-727 př. n. l.) přestěhoval po svém vítězném tažení do Izraele r. 733/2 př. n. l. horní vrstvu obyvatel z dobytých území, která připojil ke své říši jako provincie Dór, Megido a Gileád (2Kr 15,29). Jako svého vazala potvrdil Hóšeu za krále nad zbytkem izraelského území. Hóšea se pokusil r. 724 př. n. l. zbavit asyrského jha a zastavil odvádění pravidelných poplatků (2Kr 17,4). Trestné vojenské tažení Asyřanů na sebe nedalo dlouho čekat. R. 722/1 dobyl Sargon II. (722-705 př. n. l.) hlavní město Samaří a ze zbytku státu vytvořil provincii Samárii. Více než 27000 příslušníků horní společenské vrstvy přestěhoval do Mezopotámie a Médie (2Kr 17,6). Tito lidé se už nikdy do své vlasti nevrátili. Na jejich místo dosídlil Sargon obyvatelstvo, pocházející z Babylónie (2Kr 17,30). Následující asyrští králové, Esarchadón (681-668 př. n. l.) a Ašurbanipal (668-626 př. n. l.), deportovali do Samárie další kolonisty z Elamu, Persie a Babylónie. Takto byl položen základ pro vznik etnicky smíšeného národa Samařanů. Srv. Samaří. V rámci svého tažení proti judskému králi Chizkijášovi (r. 701 př. n. l.) vysídlil asyrský král Sancheríb velké množství Judejců z jejich vlasti (i když dobýt Jeruzalém se mu nepodařilo). Potupné přesídlení zajatých Judejců babylónským králem Nebúkadnesarem na počátku 6. st. př. n. l. je známo jako babylónské vyhnanství – srv. zajetí, exil. To způsobilo konec samostatného království lidu Božího SZa a počátek epochy Židů.
POZN. (Navrhovaný obrazový materiál: Odvádění obyvatel města Aštartu
na str. 446 díla Lexikon zur Bibel
).