Teokracie

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: teokracie

autor: Chalupa Petr    
       
předcházející heslo: teoforní jména        
následující heslo: teologie

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
znamená v překladu z řečtiny vládu Boha, která se uplatňuje nad určitou skupinou lidí. Ačkoli slovo samotné v bibli nenajdeme (poprvé s ním přichází židovský historik Josephus Flavius), vyjadřuje velmi závažný obsah dějin biblického Izraele: Hospodin je panovníkem, zákonodárcem a soudcem Izraele, popř. celého světa. V průběhu dějin však není Boží vláda přímá. Jejími prostředníky se mohou stát charismatičtí vůdcové (v době soudců), králové (do začátku exilu) nebo kněží (v době poexilní). Období před vznikem království v Izraeli je charakteristické tím, že představitel Boží vlády není vázán na žádnou instituci. Je charismatickým vůdcem, který je obdarován Hospodinovým duchem. V situaci ohrožení kmene (kmenů) má za úkol zprostředkovat Boží záchrannou moc tím, že vede vítězný boj proti nepřátelům (Sd 6,14; 8,22n). Právo vládnout odvozuje král od svého přijetí za Hospodinova syna (2S 7,14; Ž 2,7 – srv. adopce), popř. od Hospodinova určení, zprostředkovaného prorokem (2Kr 9,1-13). Stává se sice představitelem Hospodina (královský trůn se např. ztotožňuje s trůnem Hospodinovým – 1Pa 29,23), má si však být stále vědom, že jako pastýř (2S 5,2) vládne nad Hospodinovým dědictvím (1S 10,1) a nad lidem Hospodinovým (1S 13,14; 2Kr 9,6). I nad králem se uplatňovala Hospodinova zákonodárná moc, byl vázán předpisy zákona (Dt 17,14-20). Instituci království (i jednotlivé krále) od počátku provází silně kritický tón, který v panování krále vidí snahu konkurovat vládě jediného Hospodina (1S 8; 10,17-27; 11,12-14; 12,1-25; Oz 13,10-11). Poexilní náboženská a sociální obnova za vlády Peršanů vyústila do zvýraznění autority velekněze, který přebíral i politické funkce (Ag 2,2; Za 3,1; 6,11). Své postavení nejvyššího soudce (a zároveň prostředníka vzhledem k okupační mocnosti) si velekněz udržel i nadále – po dobu nadvlády Řeků a Římanů. O novozákonní teokracii vypovídá výstižně pojem království Boží (nebeské). Jde o eschatologické očekávání, které dává všemu úsilí o spravedlnost na zemi smysl (v návaznosti na starozákonní texty: Iz 2,2-4; 24,23; Sf 2,8-13). V současnosti je t. historickým a teologickým pojmem.