Adopce

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: adopce

autor: Chalupa Petr    
       
předcházející heslo: Adonísedek        
následující heslo: Adórajim

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
řec. hyothesia. Adoptovat znamená obecně přijmout cizí dítě za vlastní – obvykle pro zajištění ve stáří a vyřešení otázky dědice. Právní předpisy jsou známy ze starověké Asýrie a Babylónie (Chammurabiho kodex se mj. zabývá adopcí). Z tohoto prostředí pochází zřejmě formule přijetí za syna: Ty jsi můj syn (Ž 2,7; sr. obměnu v 2S 7,14). Mojžíšovské právo adopci nezná. Izraelská (židovská) rodina byla založena na pokrevních svazcích, které nemohly nahradit právní předpisy. S adopcí se však přesto ve Starém zákoně setkáme – především v případě neplodnosti patriarchovy manželky. Abraham zamýšlí adoptovat svého služebníka (Gn 15,3). Jákob přijímá za své syny Josefovy (Gn 48,5n), Josef syny Makírovy (Gn 50,23). Ráchel adoptovala děti své otrokyně Bilhy (Gn 30,3) – v této souvislosti se objevuje znakové jednání pro adopci: porodí na má kolena (Gn 50,23). Pod vlivem neizraelských právních zvyklostí došlo zřejmě k adoptování Mojžíše dcerou faraóna (Ex 2,10) a Ester Mordokajem (Est 2,7.15). Sr. hesla otec, syn.

Apoštol Pavel vychází ze starozákonního Izrael Božím synem (Ex 4,22; Oz 11,1; Ř 9,4) a učí, že lidé mohou být působením Ducha přijati za Boží děti skrze Ježíše Krista (Ř 8,14-17; Ga 4,5; Ef 1,5). Takové přijetí se nezakládá na původu či zásluhách. Je svobodným Božím darem, který je určen všem lidem bez rozdílu, který je však možno přijmout jen (s) vírou. Plnost svého přijetí za Boží dítě bude moci člověk prožívat, až bude vysvobozen ze všeho, co ohrožuje jeho existenci, a dospěje k definitivnímu dovršení svého života (Ř 8,23; Zj 21,7). Sr. také dědictví a znovuzrození.

Některé novozákonní texty hovoří o ustanovení Ježíše Božím Synem, tedy o adopci Ježíše Otcem (při narození, křtu, zmrtvýchvstání – např. Ř 1,1-4). Tyto formulace vedly později k tzv. adopcianismu. Ten křesťanská věrouka odmítá, protože již v době novozákonní byly formulovány teze, které komplexněji vyjádřily záměr vyjádřený Ježíšovým christologickým titulem Syn Boží.